Záhadné volání divočiny. Maďarští vědci zjistili, proč někteří psi více vyjí

Vytí je charakteristickou formou komunikace mezi vlky. Tento vokální projev je ovšem rozšířený mezi všemi psovitými šelmami. V divočině ho používají k označování hranic a také k určení polohy svých druhů. Ti ve většině případů na volání odpovídají.

U domácích psů je tento projev trošku složitější. Existují plemena, jako například vlkům podobní tažní psi, kteří vyjí v odpovědi na sebemenší zvuk, jako je například zvonek, siréna nebo hudba. Pak jsou tu ale psi, kteří ze sebe zavytí nevyloudí za celý život i přes to, že jsou toho fyzicky schopni stejně dobře jako vlci, uvádí vědecký server SciTechDaily.

K čemu psům slouží ocas? Vědci už mají jasno, každý pohyb znamená něco jiného

Studii, která je první svého druhu, zveřejnila Lehoczkiová v časopise Communications Biology. Ve výzkumu vědci testovali vliv plemene, věku a pohlaví psa na jejich chování. Pracovali s 68 čistokrevnými psy 28 plemen. V behaviorální laboratoři jim pouštěli tříminutové nahrávky vlčího vytí a sledovali jejich reakce.  

K testování vlivu plemene používali jako měřítko genetickou podobnost s vlky. „Plemena, která geneticky bližší vlkům jsou, mají větší sklon reagovat vytím. Také vykazují více chování související se stresem než psi, kteří jsou s vlky méně příbuzní,” uvedla Lehoczkiová v tiskové zprávě univerzity.  

Na nahrávku podle jejích slov reagovala vytím hlavně starobylá plemena. „Zdá se, že vytí je sice v repertoáru většiny plemen, ale kvůli změněnému sociálnímu prostředí ztratilo svou funkčnost. Proto ho moderní plemena v adekvátních situacích nepoužívají,“ vysvětlila hlavní autorka studie. 

Moderní plemena pak reagovala spíše štěkotem než vytím. Čím mladší bylo plemeno, tím silnější byla reakce. Podle vědců je možné, že starší plemena se snaží komunikovat s vlky z nahrávky, zatímco mladší chtějí komunikovat se svými majiteli v laboratoři, informuje server ScienceAlert. 

Starobylá plemena vlkům nejspíš rozumí lépe 

Ve studii odborníci pracovali se 17 starobylými psy, a to s plemeny shiba inu, sibiřský husky, aljašský malamut, akita inu, shih tzu a pekinéz. Všeobecně se mezi ně ovšem počítají plemena používaná pro tahání saní, pro lov a pro hlídací či pastevecké účely, uvádí agentura Reuters. 

Vědci předpokládají, že tato starobylá plemena dokáží zpracovat informace zakódované ve vlčím vytí lépe než moderní. „Mohou se tak při poslechu dostat do stresu z důvodu narušení teritoria smečky a používají proto vytí za účelem vyhnutí se setkání stejně, jako to dělají vlci,“ sdělil postdoktorand Tamás Faragó, který na výzkum dohlížel. Někteří z těchto psů se při poslechu kromě vytí i třásli, olizovali si tlamu nebo se dokonce pomočili. 

Proč se medvědi drbou o stromy? Odborníci nabídli nové vysvětlení

Tým zdůrazňuje, že se toto chování vyskytuje pouze u psů starších pěti let. „Vysvětlovat to můžou zkušenosti nebo nějaký věkem podmíněný osobnostní efekt,“ dodal Faragó. Mladí psi naopak reagovali bez ohledu na plemeno, i když zdrženlivě. Vědci však vypozorovali, že čím bližší příbuzenský vztah dospělý pes k vlkovi měl, tím pravděpodobněji vytí opětoval. 

Podle doktoranda je také možné, že starší psi vyjí kvůli strachu. „Mohlo by to být v souladu s naší hypotézou, že takto reagují při vyšší míře stresu na strach,“ prohlásil. Že jsou starší psi bázlivější, potvrdily již dřívější studie. Naše spekulace ovšem vyžadují další zkoumání, dodal.

Kromě plemen a věku psa testovali také vliv dalších vlastností, jako je pohlaví a reprodukční stav psa. „Zjistili jsme, že se něco děje se samčími pohlavními hormony, protože mezi nekastrovanými a kastrovanými samicemi není žádný rozdíl, ale kastrovaní a nekastrovaní samci se chovají jinak,“ řekla Lehoczkiová.

Kastrovaní samci v reakci na nahrávku vyli více. Podle odborníků je to v důsledku nedostatku testosteronu. „Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že kastrovaní samci jsou bázlivější, může být tento výsledek v souladu s našimi zjištěními o reaktivitě a stresovějšímu chování,“ pronesla etoložka. „Psí vytí v takovém případě znamená bojím se, nepřibližuj se,“ doplnila.

Bude potřeba navazující výzkum 

Jedná se o první studii zabývající se konkrétně vytím u domácích psů a její výsledky podporují hypotézu, že domestikace a selektivní chov člověkem zásadně změnily vokální repertoár psů a vnímání i produkci jejich vytí. 

Vzhledem k tomu, že výzkum prokazuje pouze korelace, je třeba před potvrzením zmíněných závěrů vyloučit další možná vysvětlení chování psů.

Samice hadů mají klitoris. Liší se tvarem i velikostí, zjistili vědci

Jedním z nich je například fakt, že starobylá plemena jsou spíše pracovní psi, kteří tuto formu komunikace na dálku stále mohou aktivně používat. Modernější plemena pro ni naopak žádné uplatnění nemají, neboť jsou v dnešní době pouze domácími mazlíčky.

Řešení by podle týmu v budoucnosti zahrnovalo výzkum i kdysi domestikovaných psů, kteří nyní žijí ve volné přírodě. Na nich by poté zjišťovali, zda se k této pradávné formě komunikace znovu vrátili, nebo ne. 

Mezi tyto psy se dá zařadit například pes dingo. Tyto šelmy se evolučně odklonily od domácích psů zhruba před osmi tisíci lety. Dingové hojně vyjí, aby se vzájemně našli, stejně jako to dělají vlci. „To naznačuje, že environmentální a sociální faktory mohou stále hrát větší roli při určování psího vokálního chování než genetika,“ poukázala Lehoczkiová. 

Zjištění jejího týmu patří mezi první, která naznačují, že domestikace může změnit způsob, jakým zvířata zpracovávají vokalizaci ostatních a jak na ni reagují. „To by nám v konečném důsledku mohlo pomoci lépe pochopit evoluci vokální komunikace,“ napsali vědci v závěru studie.