Uctí tak památku 267 nevinných obětí masakru na Švédských šancích, který se odehrál měsíc po skončení války. Na jednom zvonu budou jména všech 75 dětských obětí tohoto bestiálního činu.

„Před časem mě oslovila skupina Přerovanů s tím, že si v příštím roce připomeneme osmdesát let od zničení přerovských zvonů a bylo by dobré uspořádat sbírku na jejich obnovu. Pro farnost by to bylo příliš velké sousto, protože plánujeme další etapu opravy střechy a děláme i novou elektroinstalaci v kostele. Rozhodli se ale založit spolek na obnovu zvonů a uspořádat sbírku, a tak jsem s nápadem souhlasil,“ řekl děkan přerovské farnosti Josef Rosenberg.

VIDEO: Stroj ve věži kostela sv. Vavřince v Přerově

Zdroj: DENÍK/Petra Poláková - Uvírová

Spolek Přerovské zvony smíření vznikl v březnu letošního roku, kdy byl také zřízen transparentní účet 2501961810/2010. Na ten mohou zasílat své milodary lidé, kteří by chtěli přispět na obnovu zvonů. Veškeré informace o sbírce budou průběžně zveřejňovány na webových stránkách www.prerovskezvony.com.

„V některých městech se na nové zvony odlévají jména největších sponzorů. My půjdeme jinou cestou a na jeden ze zvonů bychom chtěli umístit jména všech dětí, které byly zavražděny na Švédských šancích. Zvon by se tak stal mementem i varováním do budoucna, abychom už podobné hrůzy nikdy nedopustili,“ vysvětlil jeden ze zakladatelů spolku, přerovský primátor Petr Měřínský.

Hromadná poprava 267 karpatských Němců v lesíku za Přerovem je nejtragičtější kapitolou české poválečné historie. Samozvaný mstitel Karol Pazúr ze 17. pěšího pluku v Petržalce nechal 18. června 1945 vyvléct z vlaku na nádraží karpatské Němce ze Slovenska, ale i Maďary a Slováky, kteří se po válce vraceli domů. Jeho popravčí komando během jediné noci zavraždilo 120 žen, 75 dětí a 72 mužů. Děti umíraly v náručí svých matek, nejmladší oběti bylo šest měsíců.

Salve Regina

Spolek na obnovu zvonů chce nechat odlít tři nová díla. Posoudit stav gotického zvonu ve věži kostela sv. Vavřince přijel počátkem března do Přerova kampanolog olomoucké arcidiecéze František John, který doporučil, aby stávající zvon, odlitý v roce 1485 olomouckým mistrem Václavem, doplnily další tři. Nástroje mají být sladěny dohromady a nést základní tóny písně Salve Regina.

„V ideálním případě bychom nechali odlít tři nové zvony - záležet ale bude především na štědrosti dárců, protože odlití všech tří děl není vůbec levnou záležitostí. Rádi bychom je na věž vrátili do konce března příštího roku - tedy k osmdesátému výročí jejich odstranění v roce 1942,“ doplnil Petr Mlčoch ze spolku Přerovské zvony smíření.

Kostel přišel o zvony opakovaně

Historie přerovských zvonů je velmi pohnutá a kostel sv. Vavřince přišel o svou chloubu v minulosti už několikrát. Poprvé v roce 1642, kdy do Přerova vtrhla švédská vojska a zvony byly roztaveny a zničeny při požáru chrámu. Nástroje se na věž vracely postupně - první a největší zvon v roce 1657 a další dva pak v letech 1700 a 1869. Kromě nich měl kostel ještě malý zvon - umíráček.

O své srdce přišel kostel znovu 9. září 1916, kdy byly zvony zrekvírovány pro válečné účely. Tentokrát zůstala věž kostela prázdná kratší dobu. Už v listopadu roku 1923 totiž vyhlásila farnost sbírku na nové zvony a v krátkém čase se podařilo vybrat potřebný obnos. V Přerově tak mohlo být 21. září 1924 požehnáno sedm nových zvonů - pět pro kostel sv. Vavřince a dva pro kostel sv. Michala na Šířavě, který o ně přišel během války.

Nové zvony ale na věži nevydržely ani dvacet let - tentokrát do jejich osudu zasáhla druhá světová válka. Z věže byly odstraněny 24. a 25. března 1942 a opět posloužily válečným účelům. V kostele tak zůstal pouze malý zvon - sv. Vavřinec na malé věžičce nad lodí, který je na svém místě dodnes.

Přerovský svatostánek získal znovu svůj důstojný hlas až v roce 1956, kdy se sem přemístil gotický zvon ze zrušeného kostela sv. Anny ve Staré Vodě na Libavé. I osud tohoto díla je zajímavý - v roce 1485 odlil tento unikátní zvon, které je zajímavý i po akustické stránce, konvář mistr Václav z Olomouce. Nejprve byl umístěn v kostele sv. Petra a Pavla na Předhradí, po jeho likvidaci se přesunul do Staré Vody na Libavé, a odtud putoval až do Přerova, kde je dodnes.