Největší zvon Jan Pavel váží 1800 kilogramů a jsou na něm odlita jména všech zavražděných dětí. Druhé dílo, zasvěcené sv. Františkovi z Assisi, je menší a váží 400 kilogramů.

„Letošní připomínka této tragické kapitoly dějin Přerova bude trochu jiná než v předchozích letech. Kromě pietního shromáždění na hřbitově a modlitby u kovaného kříže na Švédských šancích se uskuteční také koncert v kostele svatého Vavřince a lidé si zde mohou prohlédnout dva nové zvony,“ přiblížila mluvčí magistrátu Lenka Chalupová.

Město na nevinné oběti poválečného vyřizování účtů ani dnes nezapomíná. „Každý rok se scházíme na hřbitově a na místě tragédie, abychom předali i dalším generacím poselství, že na zlo nesmíme zapomínat - a pokud jsme jeho svědkem, tak se mu musíme bránit. To koneckonců opisuje i citát na hrobech obětí: Vidíme-li nespravedlnost a mlčíme-li k ní, pášeme ji sami. Na městském hřbitově se sejdeme k pietní vzpomínce u hrobu obětí ve 13 hodin a po skončení se mohou zájemci vydat na Švédské šance,“ řekl přerovský primátor Petr Vrána (ANO).

Uctít památku příbuzných, kteří našli před 78 lety na Švédských šancích smrt, přijedou i letos pozůstalí obětí ze Slovenska a Maďarska. Pozváni jsou i přerovští zastupitelé, zástupci církví, velvyslanci Slovenska, Maďarska, Německa, zástupci Karpatsko-německého spolku, Vojenského historického archivu v Bratislavě a další hosté.

Vzpomínkový program pokračuje v 16 hodin v kostele sv. Vavřince koncertem a přivítáním nově odlitých zvonů. Dobročinnou sbírku na nové srdce kostela uspořádal spolek Přerovské zvony smíření, jemuž se podařilo od dárců vybrat přes 1,5 milionu korun. Zvony byly loni na podzim odlity v dílně Rudolfa Pernera a do Přerova budou převezeny v polovině června.

Sbírka stále pokračuje. „Malý zvon, jenž je zasvěcen sv. Františkovi z Assisi, stál 472 tisíc korun. Na velký zvon, jehož patronem je Jan Pavel II. a jsou na něm odlita jména dětí zavražděných na Švédských šancích, zbývá doplatit 420 tisíc z celkové částky 2 miliony korun. Musíme také vyřešit úpravu zvonové stolice na věži, což přijde na půl milionu korun,“ upřesnila mluvčí Přerovského spolku smíření Anna Sýkorová. Zvony by měly být zavěšeny v kostele sv. Vavřince v příštím roce, kdy si svatostánek připomene pět set let.

Masakr na Švédských šancích

Ke kruté poválečné odplatě došlo v noci z 18. na 19. června roku 1945 - měsíc po skončení druhé světové války. Rozhodující roli sehrál důstojník Karol Pazúr ze 17. pěšího pluku ze slovenské Petržalky, který nechal 18. června vyvléct z vlaku karpatské Němce, Maďary a Slováky, kteří se vraceli po válce domů. Tvrdil, že jsou v transportu příslušníci SS, zodpovědní za válečná zvěrstva.

Lidé, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, byli vyhnáni z transportu a dovlečeni na kopec nad Přerovem. Museli se vysvléct do spodního prádla a odevzdat vrahům peníze, šperky, vkladní knížky a doklady. Pak byli kulkou do týla nemilosrdně popraveni.

Během jediné noci bylo popraveno 267 karpatských Němců - 120 žen, 75 dětí a 72 mužů. Nejmladší oběti bylo šest měsíců. Co do počtu obětí byl masakr srovnatelný s vyhlazením Lidic.

Samozvaný mstitel Pazúr si na místním národním výboru v Lověšicích vyžádal silné chlapy k vykopání hromadného hrobu.

„Dvacet sedm mužů muselo hloubit jámu. Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. Podle výpovědi pamětníků se hrob ještě tři dny hýbal,“ popsal historik František Hýbl, který se okolnostmi hrůzného činu zabývá více než třicet let. O masakru na Švédských šancích se za totality nesmělo mluvit a jeho hlavní strůjce Karol Pazúr nebyl nikdy potrestán.

Podle Františka Hýbla Pazúr touto bestiální vraždou maskoval svou vlastní temnou minulost a potřeboval image bojovníka proti Němcům. V minulosti byl totiž členem Hlinkovy gardy a přihlásil se na práci v Říši. Jeho sestra se stýkala s nacistickými důstojníky a bratr vstoupil do SS. Existuje ale i teorie, podle které přišel příkaz z těch nejvyšších míst.