V Přerově v těchto dnech probíhá akce s názvem Týden pro duševní zdraví, která má přispět k odbourání předsudků široké veřejnosti ve vztahu k duševním chorobám. Jaké jsou zatím ohlasy?

Smyslem Týdne pro duševní zdraví je destigmatizace duševních chorob a duševně nemocných. Myslím, že je to hrozně důležité, protože mezi lidmi stále přetrvávají předsudky. My se s nimi setkáváme i v reakcích veřejnosti, když jsme společně s klienty v čajovně ve stanu duševního zdraví. Je vidět, že část veřejnosti už ty informace má, přijdou, pochválí a podívají se. Vyskytnou se ale i ohlasy, které naše klienty zraní a kolegy, kteří s nimi jsou, velmi překvapí. Jsou to posměšky a nebo poznámky, ve kterých se dotyčný utvrzuje, že on je zdravý, a tak duševně nemocné shazuje.

To se skutečně děje?

Ano a opakovaně. Zrovna dnes ráno jsme o tom mluvili a já sama jsem toho byla i svědkem. Osobně si ale myslím, že za tím vším stojí strach. Protože kdo takto reaguje, ten se snaží potlačit své vlastní obavy z toho, že jeho se to někdy taky může týkat. A onemocnět může opravdu každý. Nikdo z nás neví, jestli za týden nebude mít stejný problém. Snažíme se během Týdne pro duševní zdraví ukazovat duševně nemocné v jiném světle, ukazovat je jako lidi, kteří i s nemocí žijí kvalitní život, snaží se o zapojení do společnosti a jsou schopni vytvářet pěkné věci v chráněných rehabilitačních dílnách a udělat pěknou atmosféru v čajovně.

Co může způsobit náhlý zvrat a kdy už člověk potřebuje pomoc odborníka?

Je to tak, že se sejde více faktorů, jež způsobí onemocnění. Náhlý zvrat může nastat tehdy, kdy se naplnilo a setkalo více podmínek – to je něco, co je dáno v osobnosti člověka, něco co si s sebou nese. Třeba určitá nerovnováha a citlivost na zátěž a k tomu se přidají podmínky z venku, které pro něho nejsou příznivé. K těm patří ztráta zaměstnání, vysoká zátěž, ztráta partnera a jiná traumata. Tento region je také hodně zkoušený vodou. Pro spoustu lidí, kteří zažili ničivé povodně v roce 1997, to byla teď, kdy se to znovu zopakovalo, velká zátěž. A ta mohla vést až k rozvoji duševních potíží.

Zaznamenali jste bezprostředně po povodních nějaké konkrétní případy?

Hodně lidí právě proto, že stále přetrvává stigma duševní nemoci, takové věci řeší v soukromí. Velmi často vyhledají třeba obvodního lékaře se somatickými potížemi, i když v pozadí je stres. U klientů, které máme v péči, jsme zhoršení stavu po povodních zaznamenali.

Během Týdne pro duševní zdraví v Přerově můžou lidé přicházet s problémy do stanu před budovou Psychosociálního centra. Co je nejčastěji trápí?

To, co Přerov trápí nejvíce, je nezaměstnanost, existenční problémy, které vedou k úzkostem, poruchám spánku a depresivním projevům. Do stanu často lidé přijdou s tím, co je pro ně nejsnazší – tedy poradit se o poruchách spánku. Teprve, když přijdou k odborníkovi, zjistí, že s sebou symptom poruchy spánku nese i další problémy.

Podařilo se vám během Týdne pro duševní zdraví odhalit nějaký závažný problém?

Myslím, že se nám podařilo usnadnit cestu lidí k tomu, aby vyhledali pomoc. To je hodně důležité, protože rozhodnout se, že to, co mě trápí, přesáhlo určitou mez, a že je potřeba vyhledat pomoc odborníka, je těžké. Ta cesta k tomu říct si o pomoc je velmi složitá. Není to jako u internisty, který nám změří tlak a snadno odhalí člověka s vysokým krevním tlakem. U nás je to složitější, je to spíše o způsobu nalezení cesty, usnadnění kontaktu a dodání odvahy. Lidé s problémy vidí ve stanu odborníky a zjistí, že je možné se jim svěřit, že jsou chápaví a umějí naslouchat.

Jaké jsou neklamné příznaky nastupujícího duševního onemocnění?

Každý z nás se občas nevyspí, když má třeba starosti. Když ale stavy duševní nepohody trvají příliš dlouho a jsou příliš intenzivní nebo se to opakuje, pak už je důvod vyhledat pomoc. To znamená, že smutek či nespavost neodejdou, i když člověk vyčerpá všechny možnosti podpory v okolí – tedy přátele, rodinu. Pak je nutné vyhledat odbornou pomoc.

Je to jen můj pocit, že se zdraví lidé od těch duševně nemocných odtahují?

Souvisí to právě s uvedenou stigmatizací duševních chorob. Podobné je to i u onkologických pacientů, kteří mluví o tom, že se od nich okolí odtáhne. Znají to lidé s jakýmkoliv handicapem.

Člověk, který má potíže, navíc není příliš dobrým společníkem. Není zábavný a vtipný, kontakt s ním je složitější. Někdy se dokonce setkáváme i s tím, že se lidé obávají „nakažlivosti“ duševního onemocnění. I takové případy se někdy objeví, kolem duševních chorob totiž panuje spousta mýtů a laická veřejnost si mnohdy duševně nemocné představuje jako nebezpečné lidi, se kterými není možné se domluvit a před nimiž je potřeba mít se na pozoru.

Jak si může člověk v dnešní uspěchané době zachovat duševní zdraví?

Tady bych se možná vrátila k tomu, co je to duševní zdraví. Světová zdravotnická organizace definuje duševní zdraví jako stav duševní, sociální a tělesné pohody. Není to nepřítomnost nemoci. To znamená, že člověk by měl mít všechny tyto složky v pořádku.

Má mít duševní pohodu, která se dá definovat jako schopnost žít tady a teď, neutíkat do minulosti a neutíkat ani do budoucnosti. Užívat si tady a teď tento život. K tomu patří i další složka, a to jsou vztahy.

Aby měl člověk ve vztazích pohodu. Je důležité mít kolem sebe sociální síť a zázemí, které nám pomůže projít těžkými životními etapami. Je také důležité vědět, že když nás potká něco těžkého, můžeme se spolehnout na lidi, co jsou kolem nás. Je potřeba starat se o tělo, psychickou pohodu a o to, abychom se cítili příjemně.

Nedávno došlo ve Zlíně k tragédii – žena zřejmě kvůli dluhům spáchala sebevraždu skokem z výškové budovy. Lze zabránit tomu, aby se člověk nedostal do bludného kruhu, ze kterého už není cesty ven?

Jednou věcí je, co se dá dělat preventivně a druhou pak to, co lze udělat v té konkrétní situaci. V oblasti prevence je hodně důležitá ekonomická gramotnost lidí. Veřejnost by měla zvyšovat své povědomí o tom, jak fungují ekonomické souvislosti.

Líbilo se mi, že se ekonomická gramotnost začíná zařazovat jako jeden z předmětů na školách. V té konkrétní situaci zadlužení je pak velmi důležité najít východisko. Nám se v Přerově velmi osvědčila poradna, kterou dělá charita pro lidi v nouzi. Pomáhá jim řešit finanční problémy, do kterých se dostali.