Na přerovském hřbitově v těchto dnech vládne pořádný shon, Dušičky se blíží a rodinní příslušníci dávají místa posledního odpočinku do pořádku. Chvíli se proplétám uličkami mezi náhrobky nedaleko smuteční obřadní síně.

Míjím hrob jiného slavného Přerovana Františka Venclovského, který překonal kanál La Manche. Pro případ, že by se mi nepodařilo náhrobek Lubomíra Plevy najít, jsem domluvena na telefonátu s jeho synem. Po několika minutách tápání konečně zapaluji svíčku u jednoduchého, ale vkusného náhrobku. Vedle jména je zlatě vyryta kresba foukací harmoniky.

Je několik věcí, které mě na Lubomíru Plevovi zaujaly. Ve hře na foukací harmoniku (neboli chromoniku), kterou přivedl až k dokonalosti, byl samouk. Začal na ni hrát, když mu bylo šestnáct. Mezi lety 1971 až 1975 získal čtyři tituly mistra světa ve hře na harmoniku.

„Zhruba dva až tři měsíce před každým mistrovstvím cvičil denně několik hodin, většinou to bylo v době letních prázdnin," vzpomíná na svého slavného otce jen syn Tomáš Pleva.

Vzpomínka na Šavlový tanec

O jeho urputnosti svědčí i vzpomínka z mistrovství Evropy v roce 1972.

„Dostal jsem bláznivý nápad nastudovat Šavlový tanec Arama Chačaturjana na harmonetu a hrát ho plně akordicky, aby to odpovídalo charakteru nástroje. Trochu jsem to přehnal, jak jsem zjistil asi po třech týdnech cvičení a psaní aranžmá skladby. Už jsem ale necouvl. V následující evropské soutěži v nizozemském Baarnu jsem hrál v duševní pohodě, bez nervozity. Šavlový tanec absolutně dominoval. Vynaložená námaha byla vyvážena cenou starosty města, diplomem a plaketou," popisoval kdysi Lubomír Pleva.

Dokázal, že foukací harmonika je nejen mnohotvárným sólovým nástrojem, ale že má také své rovnoprávné místo v rodině ostatních hudebních nástrojů. Chromatických foukacích harmonik a harmonet měl podle Tomáše Plevy doma na tři desítky.

Mnoho Přerovanů si jej možná pamatuje jako profesora tělesné výuky a občanské nauky. Deset let působil na Gymnáziu Jakuba Škody, a poté třicet roků na učňovské škole na Šířavě.

„Byl jmenován vzorným učitelem i zasloužilým pracovníkem kultury. Prezident republiky mu v roce 1989 propůjčil vyznamenání Za vynikající práci, město Přerov mu udělilo Medaili Jana Amose Komenského," vyjmenoval ocenění jeho syn Tomáš, který po vzoru otce pokračuje v pedagogických šlépějích.

Nadšený fotograf i sportovec

Lubomír Pleva byl všestrannou osobností. Byl i nadšeným fotografem a sportovcem. Věnoval se atletice a stal se dorosteneckým mistrem republiky v hodu oštěpem. Vztah ke sportu potvrzuje i další jeho vzpomínka.

„Mou hlavní činností v Montrealu bylo koncertování v našem pavilonu. Řekl jsem divákům stručně, odkud jsem, a taky že rád hraji v zemi, která dala světu hokej. Obyčejně již zde přišel potlesk publika za sportovní poklonu. Pak už to šlo – jedna skladba za druhou, mezi nimi vždy pár slov. Počet zájemců o má vystoupení stoupal. Začalo se o něm psát ve zpravodaji výstaviště, dokonce i v Montreal Gazette," napsal Lubomír Pleva.

Naposledy vystoupil v Přerově několik měsíců před svou smrtí na oslavě 40. narozenin Academic Jazz Bandu. Tehdy po těžké nemoci pokřtil CD Přerovské nocturno.

Odcházím ze hřbitova a přemýšlím, kolika významnými osobnostmi se Přerov může pochlubit. A kolik jich čeká na objevení dalšími generacemi…