Náš rozhovor vznikal během jedné z jeho mnoha nočních směn, které za měsíc slouží. Za tu dobu naštěstí nebyl do sanitky přivolán.

Šéf přerovské záchranky Marek Pásek.Šéf přerovské záchranky Marek Pásek.Zdroj: Deník/Dagmar RozkošnáJste i po letech služby nervózní z toho, že se může každou chvíli ozvat vysílačka?
Na to už jsem si dávno zvykl, odolnost vůči stresu je totiž na záchrance nezbytná.

Jak dlouho pracujete jako lékař záchranky?
Na záchranné službě pracuji už jednatřicet let, z toho z velké části jako vedoucí lékař výjezdového stanoviště. Od roku 2005 jsem ředitelem územního odboru Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje se sídlem v Přerově.

To je poměrně dlouhá doba. Neuvažoval jste někdy o změně?
Možná někdy zpočátku, ale v posledních letech jsem tady spokojený. Máme dobrý kolektiv. Práce mě naplňuje a baví, protože je různorodá. V podstatě nikdy nevíte, co vás čeká. Je to pestré a je v tom i trochu adrenalinu. Nikdy na místě nevíte, co vás potká, a jak se situace vyvine. Práce lékaře s sebou přináší nové pacienty, nové prostředí. Vyjíždíme jak k narozeným dětem, tak i seniorům.

Kolik výjezdů jste zaznamenali v loňském roce?
V loňském roce jsme měli zhruba 10 700 výjezdů. Od roku 2017 se počet výjezdů drží zhruba na stejné úrovni. K nárůstu došlo v letech 2016 až 2017. Do té doby bylo ve statistikách uvedeno kolem 8 tisíc výjezdů. Celorepublikově jejich počet v minulosti rovněž vzrostl, ale v posledních letech se číslo příliš nemění. Celorepublikový počet výjezdů je kolem 1 milionu 100 tisíc za rok.

Rektor Vysoké školy logistiky v Přerově Václav Cempírek.
Rektor Vysoké školy logistiky v Přerově: Považovali jsme Záchu za odborníka

Proč k tomuto nárůstu podle vás před sedmi až osmi lety došlo?
Jedním z faktorů je stárnoucí populace. Lidé se dožívají vyššího věku, a s tím rostou i jejich zdravotní problémy. Na zvýšení počtu výjezdů má však vliv i posílení o jednu posádku v Přerově a výjezdovou základnu v Kojetíně. Dříve nám pomáhaly v okrajových částech okresu posádky z jiných územních odborů, například Olomouc, Prostějov. Teď už si okrajové části regionu řešíme sami.

K jakým případům vyjíždíte nejčastěji?
Nejčastěji vyjíždíme k interním, neurologickým případům a také ke zraněním, ať už domácím úrazům či způsobeným při dopravní nehodě. Co se týká interních případů, tam jsou časté například ischemické choroby srdeční, stavy dušnosti či kolapsy diabetiků. U neurologických případů jde o křečové stavy a mozkové příhody.

Setkáváte se i se zneužitím záchranné služby?
Ke zneužití dochází, ale není to na denním pořádku. Spíše bych to nazval nadužití zdravotnické záchranné služby. V dřívějších dobách lidé více dbali na svépomoc či vzájemnou pomoc, ale v dnešní době řeší velká část lidí své problémy cestou záchranné služby a vytočením čísla 155. Někdy jde přitom o banality. Je to ale také otázka seniorů, kteří žijí osaměle a nejsou schopni si vyhledat pomoc u svých praktických lékařů nebo specialistů. Z tohoto důvodu nám také přibývá výjezdů.

Primář oddělení ARO přerovské nemocnice Petr Dušek.
Strachy pacientů se různí podle věku, říká šéf přerovského ARO Petr Dušek

Jak velká je role toho, kdo zvedá na dispečinku telefon?
Moc velká, nesmírně zodpovědná. Dispečer musí na dálku vyhodnotit závažnost situace a rychle rozhodnout. Musí mít přehled, která posádka bude na místě nejrychleji.

Potýkáte se s nedostatkem lékařů?
Jako i v jiných medicínských oborech, tak ani u nás není personální situace optimální. Jednak ze strany řidičů a záchranářů došlo i u nás ke generační obměně, ale jejich počty se nám podařilo postupně naplnit. Co se týká personální otázky lékařů, tam je dlouhodobý nedostatek. Práce na záchrance je náročná, nárazová, se směnným provozem a spojená se stresem. Mladí lékaři se k nám sice hlásí, ale z velké části na dohody nebo zkrácené úvazky.

Jak si stojí nová výjezdová základna v Kojetíně?
Záchranná služba v Kojetíně vnikla v červenci loňského roku na místní poliklinice. Tlak na její vznik byl dlouhodobý. Pokud si dobře vzpomínám, o její zřízení se usilovalo nejméně dvacet let. Její vznik loni podpořil kraj, místní starosta a souvisela s tím i dostavba logistického centra Amazonu. Vytíženost je tam dobrá. Kojetínská záchranka pokrývá nejen celý region Kojetín, ale i okrajové části okresu Prostějov.

K pacientům nově vyjíždí záchranka také z Kojetína - dosud byly nejbližší výjezdové základny v Přerově a Kroměříži. Důvodem investice je především blízkost obřího robotického centra společnosti Amazon v Kojetíně.
VIDEO: U pacientů jsou rychleji. Záchranka nově vyjíždí přímo z Kojetína

Marek Pásek
Věk: 60 let
Bydliště: Přerov
Rodinný stav: ženatý, 1 syn - rovněž lékař
Záliby: cestování, sport, kutilství

Vy i vaše manželka jste zasvětili celý život medicíně. Vaše žena Renata je v Přerově známou kožní lékařkou. Má stejné povolání v jedné domácnosti své výhody nebo naopak?
O práci se bavíme, ale pracovní povinnosti doma spíše sdílí manželka. Já se snažím takzvaně nenosit si práci domů. Když jsou oba v domácnosti lékaři, není to jednoduché.

Je to o vzájemné úctě, respektu a rozdělení si veškerých domácích prací. Nemůže to zůstat jenom na jednom. Manželka má denní provoz a já směnný. Často jsem v práci o víkendech i o svátcích. Je to určitá oběť. Společné volné víkendy moc neznáme.

Máte za dobu své praxe vysledované, který den bývají služby náročnější?
Dá se to tak trochu odhadnout. Je to pondělí dopoledne, a pak také víkend, což souvisí s nadměrným požíváním alkoholu. Ten hraje velkou roli i v případě úrazů. Také na Silvestra bývá vždycky náročná služba. Sloužím pravidelně na Silvestra, aby si kolegové užili volno, ale musím říct, že letošní přelom roku byl extrémně klidný. Nejhorší to bývalo v době, kdy se konal Silvestr s diskotékou na náměstí T. G. Masaryka.

Lékař na záchranné službě zažívá dnes a denně stresové situace. Jakým způsobem relaxujete?
Snažíme se s manželkou cestovat po Evropě, ale i po celém světě. V zimě nás baví lyžování, v létě zase plavání. Nejvíce se odreaguji při práci na zahradě a při údržbě domu.