Do akce se zapojila nejen rodinná a mateřská centra z celé České republiky, ale i stovky obyvatel z Olomouce a celé Hané.

„Pomoc v Troubkách jsme začali telefonickým zkontaktováním jedné vyplavené rodiny a od ní jsme získali kontakty na další postižené. Maminka, kterou jsem oslovila jako první, mi potom co voda opadla a ona se vrátila domů po evakuaci, volala s tím, že voda zůstala stát těsně před jejich prahem. Ale že v jejich ulici je rodina se čtyřmi dětmi a ta dopadla hodně špatně. Dala nám kontakt a když jsme tam zavolali, mimo jiné nám řekli, že jejich sousedé přišli také o vybavení domácnosti. A tak se nám počet rodin začal rozrůstat,“ vrací se ve vzpomínkách do poloviny května Lucie Opletalová, tisková mluvčí Rodinného centra Heřmánek, která měla pomoc na starost.

Napsala pak tehdy na více než tři sta registrovaných mateřských center po celé republice, že mají konkrétní rodinu v Troubkách, které chtějí pomoci. A že pokud budou mít zájem, mohou se zapojit i oni.

„Centra rozeslala můj mail dále – svým členům a maminkám. Začaly nám chodit emaily z celé republiky, stovky lidí chtěly přispět a pomoct. Nechtěli jsme však vybírat peníze, spíš jsme žádali věci, které vyplavení lidé zrovna potřebovali,“ pokračovala Opletalová.

Podle seznamů se z došlých a z nanošených věcí chystaly balíky, které se auty dobrovolníků dopravovaly přímo do vyplavených rodin.

„Pomoci si moc vážíme. Byla to pro nás velká podpora v těch neradostných dnech. Kdo něco takového nezažil, těžko si dovede naši situaci představit, “ řekla Michaela Lužná, jedna z troubských maminek.

„Náš velký dík patří i obyvatelům Holice. Ti po výzvách v místním rozhlase nanosili stovky nejrůznějších věcí, které v Troubkách byly tou dobou opravdu potřeba,“ sdělila tisková mluvčí.

Byly to potraviny, hračky, knížky, oblečení, léky, drogerie, ale i o elektronika – od žehliček přes mikrovlnné trouby až po lednice.

„Sama jsem povodně zažila na vlastní kůži, když nás to zalilo v roce 1997. Odcházeli jsme z domu s taškou s doklady a pár věcmi nad hlavou, po pás ve vodě a ten boj s vodním proudem na křižovatce, kde jsem se držela sloupu semaforu, aby mě to neodneslo, to vidím ještě dnes. Proto neváhám s pomocí rodinám ve stejné nebo letos snad ještě horší situaci,“ řekla manažerka olomouckého Centra pro rodiny s dvojčaty a vícerčaty Zuzana Staroštíková, která také pomohla.

Z Holice nakonec odjelo do Troubek celkem dvanáct po střechu naložených aut a čtyři velké dodávky.

„Pomáhali jsme průběžně celkem šestatřiceti troubským rodinám. Jedenatřiceti rodinám s dětmi, dvěma nastávajícím maminkám samoživitelkám a třem seniorským rodinám bez dětí. Do každé rodiny jsme dovezli v průměru čtyři balíky věcí,“ shrnula Petra Tenglerová, manažerka Heřmánku.

Hračky a knížky ale směřovaly z Holice i do mateřské školy, která byla vodou zcela zdevastovaná a také do vodou poničeného malého hřebčína v Troubkách, který pořádá tábory pro děti z Troubek.

„To, co pak oslovené rodiny už nepotřebovaly, se odvezlo do místního obecního domu a pomoc se tak dostala mezi mnohem víc lidí. Kdyby bylo potřeba, šli bychom do toho znovu, i když nás to stálo mnoho sil, stovky hodin práce a stovky kilogramů odnošených věcí. Jsme rodinné centrum a tak jsme rádi, že jsme mohli pomoct hlavně rodinám s dětmi. A můžeme si být jistí, že naše pomoc doputovala opravdu tam, kde jí bylo zapotřebí.“ doplnila Lucie Opletalová.