Facebooková stránka Městské policie v Přerově, kterou denně obohacuje krimi příběhy Miroslav Komínek, získala letos prestižní literární ocenění Magnesia litera v kategorii Blog roku. Stala se i vítězem desátého ročníku soutěže o nejlepší reklamní text roku Zlaté pero.
Čtyřnohý frajírek
Kdo někdy zkoušel polapit psa, který nechce a ještě se u toho dobře baví, ví, o čem je řeč. Strážníci vyjeli prověřit oznámení o velkém černém psovi, spokojeně si pobíhajícím kolem osiřelých zahrádek.
Když hlídka dorazila na místo, pozoroval ji na sněhobílém poprašku postávající kontrastní pumr. Lehce pozvedl obočí a následně i nohu, načež poprašek proťal žlutými kapkami jako zkušený prostatik.
Výzva přijata. Počkal, až strážníci dojdou přesně šest a půl kroků od něj a popoběhl. Uchechtnutí, které vydal, bylo téměř slyšitelné. Pro velký úspěch manévr zopakoval ještě několikrát.
Kapek sice ubývalo, zato běžec se tlemil již prakticky bez ustání. Když pozornost hlídky začala uvadat, nechal ji dojít na tři kroky a přidal válení v zmrzlých zbytcích něčeho, co mohl být ježek nebo taky bramborový salát.
Takto tam společně mohli dovádět až do tmy, se kterou by splynul jako krtek před tabulí, nicméně to strážníci nehodlali připustit. Měli totiž v rukávu páté eso, které sice do férového souboje nepatří, ale zoufalé situace žádají zoufalá řešení.
Vzhledem k velké devize, kterou jest jejich místní znalost, jim čtyřnohý frajírek nebyl úplně neznámý. Zatímco ukolébal svou ostražitost trápením hlídky, mířila k místu potupné honičky majitelka psa i zahrady, odkud vyklouzl.
Výraz psa, když spatřil paničku, kterou si dvounožci přivolali, byl pro ně dostatečnou satisfakcí. Ve chvíli, kdy ho odváděla za plot, tak mu v očích mohli číst tichou výčitku, že to nebylo fér. Nebylo, nejsme na olympiádě, že.
Světelný útok
Dalo by se říci, že se nám tu rozmohl takový nešvar. Nejde ani tak o užívání synonym pro milostný akt, neb to pro dnešní protřelou mládež není nic nového, alebrž o světla. Konkrétně tedy o světlomety, jejichž primárním úkolem je osvětlovat fasády historických budov.
Bohužel nějaký vtipálek (který nebude žádný lumen) opětovně pocítil neochvějnou touhu použít tento zdroj světla poněkud kreativněji.
Jsou však nápady hloupé a ještě hloupější. Dotyčný si dal tu práci a reflektor otočil z vertikálního směru do horizontálního. Následně ho nasměroval do ulice proti přijíždějícím autům.
Světlo sice nemělo svítivost 22 milionů cd jako pověstný vynález Verd Leigha na lov ponorek, ale my víme, že k dočasnému oslnění stačí málo a je zaděláno na pr…na problém.
Ostatně i Valérie krátkým světelným zášlehem do Rexorových očí dopřála Conanovi dost času, aby z něj pak dostal poctivých patnáct litrů filmové krve. Strážníci tedy po přijetí oznámení nelenili a rychle vyrazili na místo, aby učinili světelnému (ú)toku přítrž.
Zde skutečně nalezli světlomet (což nebyl problém, protože svítil), který vypaloval řidičům do sítnic bílé fleky takových tvarů, že by z nich měl Rorschach noční můry. Zkušeným pohybem vrátili reflektor do polohy, kde mohl plnit svůj sice nudný, ale mnohem bezpečnější účel. Kreativci doporučujeme příště věnovat úsilí spíše paličkování nebo skládání origami. Také oslní a zároveň potěší.
Snajperská akce
Jednu specifickou situaci zná prakticky každý rodič. Na návštěvu dorazí potomkův kamarád či kamarádi a společně obsadí jeden z pokojů.
Dospěláky si v takovou chvíli můžeme rozdělit na dva tábory. Zástupci jednoho tábora vyráží na kontrolu okupované zóny pouze v případě, že je uvnitř hluk odpovídající nýtování zaoceánské lodi nebo korelím zápasům. Jestliže si potěr potichu hraje, tak zůstává mimo pozornost.
Zástupci z druhé strany názorové barikády naopak zpozorní ve chvíli, kdy je za zavřenými dveřmi podezřelé ticho. Do první skupiny bohužel patřila matka, která spokojeně usrkávala odpolední kávu, sledujíc, kterak klimbajícímu šafáři Vinckovi zlomyslný následník trůnu poslal na hlavu hnízdo se třemi lískáči.
Poetickou chvíli kazily pouze exploze pyrotechniky na ulici. Copak si ti rošťáci venku neumí hrát hezky? Tou dobou již na operačním středisku zvonil telefon a notně rozladěný hlas sděloval, že jacísi nezdární adolescenti z domu bombardují kolemjdoucí (respektive dolejdoucí) bouchacími kuličkami. Strážníci tedy vyjeli na místo a než stihla Libuška vylousknout první oděvní ořech, zvonili na příslušné dveře.
I blesklo hlavou matce, koho to sem čerti nesou v tak nevhodnou chvíli. Pojala jisté podezření, když čerti ke dveřím přinesli strážníky. Na konci série otázek a odpovědí byl následující obrázek. Potěr využil chvíle volna a poslušen příkazu, aby neseděl pořád u počítače, si vyzkoušel snajperskou akci.
Zatímco pozorovatel vyhledával cíle, hlásil vzdálenost, sílu větru a potvrzoval zásahy (naštěstí nulové), odstřelovač v tichosti metal kuličky z balkonu dolů. Vzhledem k matčinu výrazu nechali strážníci adekvátní potrestání na ní, neb nebylo potřeba přilévat olej do ohně, který již notně planul.
Noční sklepení
Do probuzení půlnočních zvonů chybělo jen pár minut a činžovní dům tonul v tichu. Přesto byl však spravedlivý spánek obyvatel narušován podivnými zvuky, které se linuly ze sklepních prostor. Na místo po oznámení dorazila nejbližší hlídka, aby celou situaci prověřila.
Jak se strážníci obezřetně blížili ke spletitým podzemním chodbám, zaslechli i oni z jejich útrob zvláštní hluk, přerušený občasným heknutím.
Netrvalo dlouho a záhada byla objasněna. Zatímco se většina domu oddávala sladkému snění, využila mladá žena se svým partnerem intimitu nočních katakomb k neobvyklé aktivitě, při které to pořádně rozjela.
Důvodem, proč zvolila toto netradiční místo, byl stud, který z této činnosti pociťovala na veřejnosti. Za asistence druha se zdokonalovala v jízdě na kolečkových bruslích.
Po vzoru šaolinských mnichů měla navíc pro zvýšení obtížnosti na trati umístěny překážky ve formě pastiček na hlodavce. Byla tak zabrána do tréninku, že si neuvědomila, jaký zvukový most vytváří panely napříč budovou. Výcvik následně ukončila a odebrala se do bytu k hodnocení.
Zapík
Kouření škodí zdraví. Je to na kdejaké krabičce, ceduli či v reklamě. Lékařské studie uvádí, že je nebezpečné i pasivní inhalování kouře a my nemáme důvod pochybovat, naopak. Devadesát pět minut po půlnoci se však strážníci setkali i s třetí formou nebezpečí.
Dešťové kapky právě v návalech bubnovaly na střechu služebního vozu složitý rytmus, který připomínal jam session šamanů po olízání všech obojživelníků v okolí a následně hynuly pod nekompromisním vražedným pohybem stěrače. Vysílačka protnula rytmické vystoupení a nasměrovala hlídku k nečekanému případu.
V titulní roli tohoto případu nebyl mladý muž a velryba, ale mladý muž a zapalovač. Hlavní aktér dostal před návratem domů z krčmy chuť na tradiční poslední cigárko před spaním. Jelikož pršelo, ukryl se na zavřenou hospodskou zahrádku.
Co ďas nechtěl, vlhkost vzduchu a třes ruky způsobily, že zapalovač vyklouzl. A rovnou pod podlahu. Touha po nikotinové blaženosti však byla větší než obezřetnost (navíc kapku otupená šláftruňkem), pročež mezi deskami zmizela i ruka.
Chvíle šmátrání a zkoumání vypečených pokladů ukrytých pod podlážkou a zapalovač se vrátil do dlaně. To samé se však nedalo říct o ruce. Jak bystřejší již tuší, zůstala zaseknutá.
Mladík, na rozdíl od mývala, svůj úlovek pustil, leč past už sklapla a odmítla pustit svou oběť bez boje. Již to vypadalo, že si mládenec buď ruku ukousne, nebo bude muset vyčkat do kuropění, když ho napadla spásná myšlenka.
Jogínsky se prohnul a začal pro změnu šátrat v kapse kalhot. S jemnou motorikou to u něj nebylo nakonec tak špatné (když už našel ten zapalovač) a nakonec se mu po chvíli dovádění podařilo vylovit telefon. Naštěstí bez dalšího zaseknutí.
Pak již stačilo vytočit tísňovou linku, umístit hrdost někam na samé dno a požádat o pomoc. A strážníci pomoc neodmítají. Po příjezdu zachovali pokerové obličeje, zapříčili vzpurné desky a podali vězni pomocnou ruku (i jeho vlastní). Po několika minutách byl opět volný a odcházel s poučením, že hláška „co jde tam, musí i ven“ má svá úskalí a neplatí bezezbytku.
Krušné ráno
Doba mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, kdy někteří méně šťastní musí vstávat do práce, je sama o sobě dost náročná. Většina lidí je vzbuzena jen na půl oka a funguje v určitém zombie módu, dokud se nenastartuje obřím turkem. Při pohledu na tmu za oknem každý oddaluje odchod do zimy, jak to jen jde.
Jakékoliv narušení minutového harmonogramu je pak problém. Své by o tom mohl vyprávět mladý muž, který v tuto nekřesťanskou hodinu otevíral vstupní dveře bytu, aby vyrazil do pracovního procesu, když tu se mu kolem nohou mihl cizí ryšavý kožíšek a nečekán, nezván vběhl dovnitř.
Již jen letmý pohled na chodící chlupatý alergen způsobil, že mužovy oči začaly měnit barvu a velikost, takže se podobaly vzrostlým ředkvičkám. Jelikož vetřelec odmítl opustit byt, obrátil se jeho právoplatný obyvatel v tísni na strážníky. Během pár minut byla na místě zkušená dvojice v uniformách a vyrazila chlupáče, který zatím obsadil kuchyni a zalezl za sporák, zpacifikovat.
Po pár minutách syčení, prskání a škrábání strážníci usoudili, že jim tato taktika nepomůže a zvolili jiný plán. V zrzkovi se mezitím probudily dávno uspané geny pleistocenních jeskynních lvů, tasil drápy a předvedl svou vlastní verzi sykotu. Ani strážníci nezůstali pozadu, a i v jejich krvi se rozproudily instinkty pravěkých lovců, kteří se v naší lokalitě kdysi proháněli.
Zatímco se v kuchyni odehrával nelítostný boj, majitel bytu slzel. Nakonec se strážníkům podařilo šelmu podšitou vyprovodit nejen z bytu, ale i z domu, na což ryšavec reagoval ostentativně zvednutým ocasem a důstojně odkráčel do rodícího se dne.
Okno
Oči jsou taková okna do duše. A okna v domech jsou, no, okna v domech. Během staletí z nich vykukovalo mnoho roztodivných osobností. Od zjihlých dívčin, které pak házely svým renesančním ctitelům ve slušivých punčocháčích vzdušné polibky a přísliby něčeho hmatatelnějšího, až pan otec usne, přes petenty, kteří poté, co nakoukli, zda je dole dost kopí, házeli místodržící a konšely, až po členky uličních výborů, které házely nevraživé pohledy a nepodepsané dopisy na všechny, jež neměli vyvěšeny bratrské vlaječky.
Zkrátka lidská civilizace je s okny pevně svázána. Dokonce i motto na stuze erbu města Ankh-Morporku, které vymyslel šílený král Ludvík Šibenice, znělo: Quanti Canicula Ille In Fenestra?
Právě toto heslo poměrně přesně vystihuje oznámení, které vyjížděli strážníci prověřovat. Stálá služba totiž přijala informaci o psu značky husky, který bezprizorně stojí na parapetu jednoho z oken v prvním patře. Protože pes není kočka, tudíž není pravděpodobné, že by při nastalém pádu dopadl na všechny čtyři, projevil oznamovatel důvodnou obavu o psí zdraví, neřkuli život, kterých má nespravedlivě o osm méně.
Strážníci po příjezdu skutečně objevili chlupáče, který vykukoval na ulici a čas od času počastoval kolemjdoucí psí litanií, přičemž bedlivě sledoval, kdo jde do domu. Když pak strážníci zazvonili u bytu, přiběhl ke dveřím, párkrát pozdravil a podle zvuku buď zapnul průmyslový vysavač nebo očmuchal příchozí za bariérou. Když zjistil, že z nich buřt nekápne, trucovitě ulehl za dveřmi, mlaskavě se olízal a nejspíš usnul, protože se v okně již neobjevil. Udobření tak zbylo na majitelku, až se vrátí domů.
Balkon
Balkonové scény jsou často vrcholem díla a na této části domu se odehrávají romantické či akční situace. Ve Veroně Julie z balkonu nabádala Romea, aby navštívil matriční úřad a nechal si změnit příjmení. Případně nabídla alternativu v tom, že si to v rámci rovnosti skočí vyřídit sama.
Radioaktivním kousnutím pavouka zmutovaný a nadupaný novinářský elév v rudomodrých punčocháčích zachraňuje v Novém Yorku svou femme fatale padající po úskoku nezdravě zeleného soka v troskách architektonického prvku.
A v našich podmínkách tam alespoň lozí plši, milenci nebo strážníci. Ti první za něčím k snědku, ti druzí za zachováním statusu quo a ti poslední v rámci záchranných akcí.
Balkon byl ostatně také jedinou relativně snadnou cestou, jak se dostat k dámě v nesnázích. Tu v zamčeném bytě zradila nejprve postel, ze které sjela dolů jako legendární kostka ledu ve skluzu a posléze i vlastní síly, které jí neumožnily návrat zpět.
Naštěstí měla po ruce telefon, kterým se dovolala na tísňovou linku. Strážníci po zralé úvaze vyhodnotili cestu vně domu jako nejschůdnější a jak naplánovali, tak realizovali. V bytě pak ženu zkontrolovali a pomohli jí vstát, což do jejích žil vlilo dostatek energie, takže se začala v mezích svých osmi a půl křížků čiperně pohybovat napříč místnostmi.
Přes veškerou snahu se však neobešel kaskadérský kousek bez nepříjemných následků ve formě zlomené nohy. Slunečním svitem a mrazem sužovaná plastová židle nevydržela neobvyklou aktivitu a pod náporem statného strážníka, který ji využil jakožto oporu, došlo k fraktuře jedné ze čtyř noh, čímž byl nábytek odsouzen k poslední cestě na skládku.
Vzhledem k situaci však majitelka židle a výchozího balkonu vzala škodu s nonšalantním nadhledem a byla ráda, že se podařilo sousedku dostat z lapálií.
Šelma podšitá
Novinky, zprávy a zvěsti se dřív šířily poněkud složitěji než dnes. Když chtěli například bookmakeři znát výsledky zápasu u Marathónu, aby mohli vyplatit sázky, museli vyčkat, než jim to doběhl Thersippos říct. Pravdou je, že byl poněkud skoupý na slovo a zase tak moc se toho od něj nedozvěděli. „Kerdísame!“.
Ale kolik to skončilo, to už neřekl. Takový Luther zase nemohl sdílet své teze na zdi a musel využít dveře kostela ve Wittembergu. Načež byl zabanován.
Orgány veřejné moci pak využívaly rozličných nástěnek a na ně věšely legračně vypadající podobizny lumpů a raubířů, než přešly k 3D modelům podél cest. Sdílené videosoubory zase nahrazovali potulní kramáři, kteří pěli krutopřísné raperské písně plné sexu a násilí, doplněné poněkud statickými klipy. Inu, těžké začátky.
Dnes je vše globálně propojeno, což je nevýhoda smíchaná s výhodou. Do konce služby chybělo strážníkům posledních pár minut. Už téměř slyšeli lupat bublinky na povrchu zrzavého moku, když přišlo oznámení o bezprizorním malém psu choulícím se u popelnic. Zrzek nezrzek, hlídka vyjela k místu nálezu, kde skutečně polehávalo umolousané chlupaté klubíčko s očima jako zralé kaštany.
V údobí temného novověku by byl ztotožněn s vyobrazením miniaturní verze Gévaudanské bestie vyvěšeným na zdi radnice. Strážníci ale nejsou tmáři a jasně rozpoznali potomka loveckých psů z Yorkshire. V tu chvíli pekelná globální síť drobně napravila něco z křivd, které způsobila, a že jich bylo.
Během pár minut byl nalezen inzerát zoufalé majitelky z nedaleké vesnice, která se sháněla přesně po takovém chomáči chlupů s nožičkama. Jeden telefonát (taky důsledek globalizace), a pak již proběhla scéna, proti které bylo loučení Jacka s Rose suché jako slimák uprostřed Mohavské pouště. K dovršení happy endu stihli strážníci po práci i to vychlazené.
Autorem textů je Miroslav Komínek
