Ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček.„Významnou roli sehrál během prvních dní okupace tehdejší starosta města František Lančík, který nechal cennosti zazdít pod schodištěm zámku,“ líčí ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček (na malém snímku vpravo).

Na počátku tragické kapitoly dějin naší země byla Mnichovská dohoda, která byla podepsána 29. září 1938. Co následovalo po ní?
Patnáctého března 1939 bylo naše území obsazeno německými vojsky a završila se tak cílevědomá snaha německých nacistů v čele s Adolfem Hitlerem po pokoření a zničení českého národa. Možná, že někteří uvěřili, že po podepsání potupné Mnichovské dohody 29. září 1938, v jejímž důsledku muselo Československo postoupit pohraniční území, bude moci nově pojmenovaný stát Česko-Slovensko dál svobodně existovat. V úterý 14. března 1939 byl ale vyhlášen samostatný Slovenský stát. Téhož dne odpoledne odjel prezident Emil Hácha do Berlína, kde se po půlnoci 15. března setkal s Adolfem Hitlerem. Vyvíjel na něj nátlak pod pohrůžkou masivního bombardování českých měst, aby přijal nadiktované podmínky. Emil Hácha a přítomný ministr zahraničních věcí František Chvalovský nakonec podepsali dokument, podle kterého „klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše“. Nad ránem už na české území vtrhla německá armáda. Šestnáctého března vydal Adolf Hitler na Pražském hradě Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.

Jaké byly první dny okupace v Přerově?
Těžká úloha řídit město v době nacistického ohrožení republiky a přímé okupace Německem připadla tehdejšímu starostovi Františku Lančíkovi. Hodinu po půlnoci 15. března ho probudila telefonistka poštovního úřadu, která mu oznámila, že začali Němci obsazovat republiku. Dal policii ihned příkaz, aby svolala na radnici všechny konceptní úředníky, přednosty městských úřadů a podniků. Před třetí hodinou už byl Lančík na radnici, kde se setkal s doktorem Prchalem, ředitelem městských úřadů. Donesl mu z pokladny mobilizační plány a zjistil, že vojsko dostalo rozkaz neklást odpor postupu německé armády. Na radnici se dostavili přednostové městských úřadů, kteří jej informovali o důvěrných spisech, které je nutné před Němci ukrýt.

Němce ubytovat ve školách

Přerovské muzeum má ve svém depozitáři „poklad“, který se podařilo v prvních dnech okupace ukrýt před Němci pod schodištěm zámku. Co všechno se radní snažili zachránit?
Starosta se po dohodě s městským stavitelem a kustodem Muzea Komenského Josefem Krumpholcem rozhodl uschovat tři sta zlatých dukátů, které byly nalezeny při bourání staré pošty, ale také originály rukopisů Komenského, uložené v muzeu, a jiné cennosti. Věci byly uloženy do plechových krabic a zazděny pod schodištěm zámku. V roce 1943 byl ale úkryt prozrazen a došlo i k výslechům.

Kdy do Přerova dorazily první německé kolony?
Německé vojsko začalo přijíždět po deváté hodině ráno od Lipníku přes Velkou Dlážku až na náměstí. Část vojáků pokračovala na Horní Moštěnici, část zůstala na náměstí a zbytek obsadil nádraží a sklady vojenského materiálu. Ke starostovi se dostavil podplukovník von Wagner, který se představil jako vojenský velitel města. Mimo jiné mu oznámil, že na 17 hodin svolal do hotelu Grand poradu hospodářských činitelů města. Po druhé hodině odpoledne se do starostovy kanceláře dostavil podplukovník ženijního vojska, který se představil jako nový místní velitel Přerova. Žádal, aby se město postaralo o ubytování německého vojska ve školách. Měla být zabrána také sokolovna a menší budova pro polní nemocnici. Po krátkém jednání ustoupil od zabrání sokolovny, ale trval na tom, aby se v jedné místnosti zřídila polní nemocnice, pro kterou měla být zajištěna sláma.

Starostu donutili k rezignaci

Starosta František Lančík Němcům vzdoroval, ale nakonec byl donucen k rezignaci. Jednou ze záminek byla podle jeho vzpomínek i sláma, kterou mělo město zajistit pro vojáky…
František Lančík ve svých vzpomínkách popsal třeba to, že chtěli místní fašisté vypálit synagogu. Poslal ale na místo strážníky, kteří se v synagoze ukryli, a jakmile fašisté vnikli dovnitř, začali je bít obušky. Díky tomu se synagogu, která byla později přebudována na Pravoslavný chrám, podařilo zachránit. Němci si podle jeho vzpomínek stěžovali na mokrou a plesnivou slámu, kterou město dodalo pro německé vojáky ve školách, nebo že jim město poslalo starý a rozbitý psací stroj. Při setkání v hotelu Grand si zástupci přerovské německé menšiny v čele s inženýrem Weiglem, jeho manželkou a ředitelem Heinikovy továrny Neumannem, stěžovali německému veliteli na dřívější uzavření německé jednotřídky, zabrání knihovny a celkový útisk Němců ve městě.
Okupanti Lančíkův nutný odchod zdůvodňovali i tím, že je členem strany sociálně demokratické, a ta je v Německu zakázána. Přípisem okresního úřadu ze 28. března 1939 byl vedením správy města pověřen za Františka Lančíka, donuceného o den dříve k rezignaci, dosavadní náměstek starosty Jan Moulík.

Jaký byl vývoj v následujících dnech?
Aktivity v té době projevili členové místní fašistické organizace rozšiřováním letáků Národní gardy a organizováním schůzí. Okresní úřad musel vypracovat seznam politických stran v přerovském okrese s údaji o počtu hlasů při posledních parlamentních volbách. Státní policejní služba přezkoumávala spolehlivost zaměstnanců po stránce jejich komunistického smýšlení. Německé státní policii byl předán seznam tiskopisů a jiných věcí rozpuštěné komunistické strany. Německé hlídky prohledávaly domy v blízkosti Kokorovy továrny, protože zde mělo údajně dojít ke střelbě na německé vojáky. To se opakovalo i při údajné střelbě ze dvora kina Sport směrem ke škole v Komenského ulici, kde byli ubytováni němečtí vojáci. I v sokolovně v Želatovicích Němci hledali zbraně. Byl vydán příkaz, aby nedocházelo k živelnímu znečišťování a označování židovských obchodů, to ale jen z důvodu udržení chodu zásobování. Naproti tomu měly být označovány nežidovské obchody nápisy „německý arijský“, „český arijský“, nebo jen „arijský“.
Po celém okrese byla provedena revize u knihkupců a vyřazena závadná literatura. Došlo k pomalování reklamní tabule firmy Baťa nápisy „Ať žije Beneš, Stalin a rudá armáda“, „Hlinka hnije, Tiso, Hácha jsou zrádci“, „Beneši, vrať se“. To byl ale jen začátek. Nastalo dlouhých sedm let nesvobody a válečných útrap.