A České dráhy pojaly oslavy v opravdu velkém stylu.
„Minulost a současnost železnice návštěvníkům přiblížily vystavené soupravy a lokomotivy. Kromě prohlídky Pendolina se mohli vydat také na jízdu parním vláčkem do okolí Přerova,“ uvedla regionální mluvčí Českých drah Kateřina Šubová.
V Přerově byly k vidění jak historické, tak moderní soupravy. Parní krásky, ale i motorové a ty nejmladší – elektrické. Z Olomouce vezla vlak parní lokomotiva „Krémák“ a z Bohumína elektrická „Bobina“. Před desátou hodinou dopoledne dorazil na nástupiště také protokolární vlak z Prahy a všem známé Pendolino. Na nádraží byla vystavena i známá parní lokomotiva „Rosnička“ , vyrobená v Plzni v polovině 20. století, na niž vyhlásilo Národní technické muzeum a Nadace Okřídlené kolo veřejnou sbírku.
Parní jízdy
Ale nezůstalo se jen u dívání.
„Součástí oslav byly i parní jízdy z Přerova přes Prosenice, Dluhonice, Rokytnici a Brodek u Přerova,“ uvedla regionální mluvčí.
O doprovodný program se postaral Dechový orchestr Haná z Přerova v čele s kapelníkem Františkem Tkadlecem. Samotný orchestr má více než třicetiletou tradici a sám kapelník vyučuje již třetí generaci žáků.
Srníček rozdával podpisy
Příjemným překvapením byla návštěva fotbalisty Pavla Srníčka, který spojil návštěvu Přerova s autogramiádou, což ocenili zejména jeho fanoušci. Samotný hráč už v současné době fotbal jen trénuje. „Momentálně předávám zkušenosti mladší generaci,“ uvedl s úsměvem Srníček.
Po obědě už návštěvníci očekávali příjezd populární kapely Maxim Turbulenc, na kterou se těšilo zejména dětské publikum a na čtvrtou hodinu odpolední byl pozvaný Michal David, který ovšem nakonec nedorazil. „Pan David byl bohužel nemocný, ale místo něj dorazil Petr Kotvald,“ uvedla Šubová s tím, že program tím nijak narušen nebyl.
Součástí oslav byla také vernisáž výstavy Povídání o mašinkách souběžně s výstavou Železnice očima malíře Jiřího Boudy. Ty byly slavnostně otevřeny veřejnosti v sobotu odpoledne.
Rozhovor s Petrem Lexou a Jiřím Minaříkem, strojvedoucími lokomotivy Šlechtična
Jste strojvedoucími vlaku, který už něco pamatuje. Řekněte mi, jak stará je vlastně Šlechtična?
Lokomotiva je vyrobena v roce 1947, vagóny jsou ovšem o něco starší, a to z roku 1932.
Starat se o takovou krasavici dá asi zabrat. Jak probíhá údržba takového vlaku?
Tak pokud chcete vyjet, je nutné nejprve zatopit, jelikož lokomotiva je studená – toto trvá zhruba osm hodin, poté se stroj postupně maže, odkaluje, doplní se voda a tak dále. A po dojezdu se opraví a opět uskladní, aby byla opět připravena na další jízdu.
Takže víceméně koníček.
Samozřejmě jsme nadšenci, ale navíc se tím i živíme. Řídit vlak je také naše zaměstnání, takže spojujeme příjemné s užitečným.
Jak často vyjíždíte?
Zhruba desetkrát do roka. Většinou v rámci nějakých akcí nebo se může jednat o soukromé účely.
Soukromé účely, to znamená, že si mohu vlak objednat například na narozeninovou párty?
To můžete.
Nedokážu si představit, kolik může taková služba stát.
To se těžko nabízí, konkrétně na tyto služby jsou speciální kalkulace podle vzdálenosti, trati, zátěže vlaku a tak podobně. To by vám řekli ekonomové Českých drah, v jejichž majetku tyto vlaky jsou.
