„Situace mi vlastně neumožnila se rozhodnout. Chtělo se po mně, abych něco opravil, chtělo se po mně, abych něco zahrál. Takže vlastně vyplynulo samo od sebe, že oba obory provozuji souběžně," popisuje Černoch složité začátky.

Kromě fyziky a elektroniky vystudoval také konzervatoř v Ostravě, kterou ukončil ve třiaosmdesátém roce. Komunistický režim mu ale nedovoloval vykonávat takové povolání, a proto varhanám obětoval volný čas. Změna přišla s koncem bývalého režimu.Varhaník Dušan Černoch

„Mohl jsem zcela změnit profesi a konečně pracovat jako varhanář naplno. Ještě před koncem režimu jsem si otevřel varhanářskou dílnu," svěřuje se Černoch. V novém oboru uspěl, jeho dílna trvá už více jak čtvrt století. Většinou se věnuje opravám varhan, zcela nové nástroje postavil dvoje. Radost mu dělá, když se podaří nástroj postavit od začátku až do konce.

„Když se mi podaří pokácet strom, odlít plech, vyrobit z něj píšťaly, postavit celý nástroj a nakonec na něm zahrát koncert, to je pro mě příjemný zážitek. Je to manufakturní práce, ke které si musím vytvořit vlastní součástky i nářadí," vysvětluje Černoch.

Stará se především o varhany na Přerovsku, údržbu dělá také na Hostýně nebo na Velehradě, svého času se spravoval i nástroj zlínské filharmonie. Nejčastěji se setkává s drobnými závadami nebo laděním. Kromě toho opravuje i běžné hudební nástroje jako housle nebo kytary, každé září je zavalen požadavky na ladění klavírů. Drobné práce mu ale vyhovují spíše než světové varhanářské zakázky.

„Každá firma má své teritorium, rozumí místním varhanám lépe než někdo cizí, kdo se nevyzná v místní tradici. Na druhou stranu pro mě bylo poučné navštívit malé dílny v Německu a Rakousku, kde jsem se přiučil novým postupům," uznává Černoch.

Přes všechny potíže, které podnikání ve varhanářství přináší, je rád, že nezůstal jen u varhanictví. „Je to můj životní styl, se kterým jsem se sžil. Snažím se, abych jej mohl dělat celý život," uzavírá Dušan Černoch.

Autorka: Martina Vrtělová