Mezi nejznámější Jasného filmy patří kromě „Kocoura" Touha a zejména Všichni dobří rodáci, který putoval do trezoru.

Jasný, na kterého byl činěn nátlak ze strany komunistického režimu, emigroval.

Působil v bývalé Jugoslávii, Rakousku, ve Spolkové republice Německo nebo ve Finsku.

Zahraniční pracovní dráha ho dovedla do Spojených států Amerických, kde se věnoval vysokoškolské výuce mladých filmařů a scénáristů.

Do Ameriky se stále vrací, aktuálně pobývá v Přerově.

Sobotní diskuze se točila kolem „Kocoura", který měl premiéru v roce 1963.

„Film považuji za velký hit mého života. Promítal se na celém světě – ve Finsku se uváděl dokonce tři měsíce," zavzpomínal.

Kýč, dělat to nebudete

Film byl laděn značně satiricky, kočičí oči odhalovaly pravou povahu lidí. Výběr hlavního zvířecího představitele byl složitý.

„Vybíral jsem ze dvou set koček a kocourů, než jsme se rozhodli. Ale to už byl užší výběr, rekvizitář jich viděl přes dva tisíce. Kameramanovi Jaroslavu Kučerovi jsem řekl, aby natočil oči toho kocoura. Pro ten film jsou ty oči všecko. Nejkrásnější oči jsou kocouří, a pak ženské," prozradil.

Řeč přišla na schvalovací proces scénáře, který napsal s Jiřím Brdečkou.

„Když se Kocour schvaloval na umělecké radě v Praze, Jiří Sequens byl tehdy pro Sovětský svaz, já proti. Sequens tehdy Kocoura nepřijal. Řekli mi, že Kocoura dělat nebudu, že je to kýč. Řekl jsem, že to není kýč, že ten film dělat chci a že věřím, že se prosadí, a že o to budu bojovat. Pokud by mě ten film nenechali dělat, řekl jsem, že odejdu z Barrandova a půjdu pracovat jako dřevorubec na chalupu, a na protest se k filmu nevrátím. V radě byl také Vlastimil Harnach (tehdejší ředitel filmových studií Barrandov, pozn. red.), skvělý člověk, který umožnil Československou novou vlnu. Snímek zachránil," přiblížil Jasný.

Fanoušek ze Zlína

Podle dramaturga Pavla Ondrůje vznikly projekce letního kina jako volné pokračování jazzových a bluesových čtvrtků na Base campu.

„Hudební filmy přímo navázaly na muziku. Lidé chodili celé léto, promítali jsme například muzikály Vlasy a Chicago, nebo snímky Blues Brothers a Whiplash. Díky souhře okolností se nám podařila domluvit návštěva pana Jasného," řekl Ondrůj.

Na setkání se slavnou osobností přijel ze Zlína Ladislav Chodílek.

„Bydlel jsem v Přerově, v osmdesátých letech se tady trezorové filmy nedaly nikde sehnat. Ladili jsme rakouskou televizi, sice v hrozné kvalitě, ale byli jsme překvapeni. Začalo to filmem Skřivánci na niti, který jsme objevili kolem roku 1985. Filmy byly vysílány v původním znění s německými titulky, což nám vůbec nevadilo. Kocoura jsme přehrávali na další a další kopie, byly čím dál horší, ale zážitek stál za to," vnesl do debaty Chodílek.

A o čem by v dnešní době točil film Vojtěch Jasný? „Pořád na to myslím. O čem by byl? Už jenom o duchovních věcech a velké lásce. Protože nejkrásnější na světě je velká láska," dodal režisér, který na podzim oslaví devadesátileté jubileum.