Čekala jste takový úspěch?
Ne, vůbec jsem ho nečekala. Každý díl jsem si balila kufry a s tím, že vyhraji, jsem rozhodně nepočítala. Ještě pořád tu informaci zpracovávám. Člověk si samozřejmě řekne, že by to bylo fajn být první, ale mně šlo jen o to neskončit jako poslední.
Jak náročná byla soutěž?
Pro mě byl menší problém čtení receptů. Chtěla jsem to všechno dělat úplně jinak, nebo jsem to měla jinak naučené. V soutěži jsem nebyla moc nadšená ze střech (druh cukroví, pozn. red.), a to vzhledem k počasí a teplotám, které nebyly úplně optimální. U tohoto zákusku je totiž potřeba, aby byl před rozkrojením perfektně zatuhlý.
Co vám nejvíce pomáhalo ve vypjatých situacích?
Nemyslela jsem na nic jiného, jen na to, co právě dělám. Musela jsem se soustředit jen na práci. Nijak jsem se z toho ale nehroutila.
Jaké vztahy byli mezi vámi soutěžícími? Stali se z vás přátelé?
Vztahy mezi námi byly fajn. Nebyly nijak vyhrocené, a i když je to soutěž, nemyslím si, že by mezi námi byl nějaký lump. Soutěžících bylo dvanáct, do finále jsme se dostali tři.
Přihlásit se do klání, které sledují miliony diváků, vyžaduje kus odvahy. Přihlásila jste se sama, nebo to za vás udělal někdo z vašich blízkých?
Rozhodla jsem se sama, už když jsem viděla první řadu. Byla jsem zrovna na rodičovské dovolené, a protože jsem se doma trochu nudila, řekla jsem si, že to zkusím. Chtěla jsem vyzkoušet, jaké je to před kamerou, a dělat také něco jiného.
V soutěži jste působila bezprostředně, měla jste zpočátku ostych?
Moc jsem to nevnímala. I když na mě mířilo osm nebo devět kamer, bylo mi to celkem jedno. Byla jsem v soutěži přesně taková, jaká jsem ve skutečnosti, a z toho možná vznikají všechny ty negativní věci, se kterými se teď setkávám v podobě odezvy od některých diváků, kteří tvrdí, že jsem vyhrát neměla, a že měl vyhrát někdo jiný. Ale vůbec nic neřeším, nemá to smysl ani číst. Nejprve mě to trochu mrzelo, teď už ne.
Kdo vás přivedl k vaření a pečení? Máte nějaký vzor?
K vaření mě přivedla maminka, se kterou jsme společně trávily v kuchyni dost času. Když jsem se odstěhovala z domu, tak jsem z dlouhé chvíle zkusila upéct třeba dorty pro neteře. Pak jsem dělala různé druhy cukroví a nějak přirozeně to vyplynulo. Kořeny jsou ale určitě v rodině a u maminky, která mě ke kuchyni přivedla.
Kdybyste se měla rozhodnout: vaření nebo pečení?
Určitě pečení, protože je kreativnější. S tím se víc podělím, než s uvařenou svíčkovou.
Jak jste začínala s pečením? Byla to láska na první pohled, nebo jste se musela hodně učit?
Byla to láska na první pohled, ale člověk se učí každým kouskem a zjišťuje, jak by to mohl udělat lépe.
Kdo vám dnes doma v kuchyni nejvíce pomáhá?
Můj syn, který má tři roky a strašně ho to baví. Pečeme i vaříme společně, ale vážně ho k tomu nenutím (smích).
Které cukroví máte nejraději?
Miluji likérovou špičku, tu opravdu zbožňuji. Zatím jsem tady v Přerově ale nenarazila na nějakou, která by mi opravdu chutnala, takže si je dělám doma. Hledám i nějaké jiné náplně a alternativy, aby to i obyčejný člověk zvládl doma a nemusel mít speciální cukrářské potřeby. Na tomto principu je založena i má kniha receptů, která vyjde v polovině června.
Co všechno v ní čtenáři a vaši fanoušci najdou?
Kniha receptů se bude jmenovat Sladce, slaně, boubelatě a obsahuje celkem dvaapadesát receptů - tak, aby na každý týden připadl jeden hřích. Recepty jsou napsané tak, aby je zvládl i běžný člověk, který přijde z práce domů, je unavený, ale chce si dát něco dobrého. Není to náročné, ani žádná moderna. Je to i pro ty, co nemají úplně moc času, ale zároveň si chtějí pochutnat.
Na jaké recepty se mohou lidé těšit?
Třeba recept na už zmíněné likérové špičky, jsou zde i ležící indiáni, niva, kterou jsem známá, rolády a miniroládky. Mezi recepty je i pár bezlepkových kousků. Lidé v knížce najdou i dezerty do skleničky, crackery k pivu a vínu, švestkový koláč s marcipánem nebo meruňkový koláč s tvarohem. Zkrátka 52 kousků. Kniha jde do tisku koncem května.
Bylo pro vás časově náročné skloubit práci, rodinu a natáčení?
V době, kdy se pořad natáčel, jsem byla na rodičovské dovolené, takže jsem to měla trochu volnější. Do práce jsem se vrátila loni v září.
Chtěla byste se někdy v budoucnu naplno věnovat cukrařině?
Jsem spokojená ve své profesi - pracuji na úřadu práce, kde mám na starosti agendu evidence a podpory zaměstnanosti. Svou práci mám ráda a nechtěla bych o ni přijít. Je to práce, která mě naplňuje. Můj plán pro následující období je pořádat lektorské kurzy pro nadšence jako jsem já. Kurzy plánuji ve Zlíně a v Praze. Chtěla bych si zajistit také pronájem menší provozovny a dodávat do kaváren několikrát do měsíce své výrobky. Jedním z mých dalších snů je i vlastní značka sexy prádla pro boubelky, což bude asi trochu těžší práce. Jsem člověk, který se nerad nudí.
Máte i jiné koníčky?
Ráda háčkuji, ale to je činnost, která vyžaduje spoustu času a hlavně klid. A na to teď není úplně prostor.