Příběh o triumfu třiadvacetiletého rodáka z Radslavic se začal psát přesně před měsícem, kdy Pavel Složil na koni Talent v dramatickém finiši předstihl všechny soupeře a dojel do cíle jako první.

Právě k vítězství na Velké Pardubické směřovala většina dotazů dětí. Zajímalo je, jak je závod náročný, ale i to, kolik musel překonat překážek, a která je vůbec nejtěžší.

Vítěz 131. Velké pardubické Pavel Složil (se synem)
Vítěz Velké pardubické Pavel Složil: Dostihy mě dřív netáhly

„Vyžaduje to dobrého koně, ale i kus štěstí. Nejtěžší překážka byla ta, kdy přede mnou spadl Pepa Bartoš z koně a já málem naboural do něj. Tam by pro mě dostih skončil,“ vzpomínal Pavel Složil mladší, který jako dostihový jezdec nasbíral bohaté zkušenosti u trenérů v zahraničí - zejména v Itálii.

Řeč se stočila i na Taxisův příkop a na to, zda překážku nepovažuje za příliš riskantní.

„Nevidím v tom žádnou složitost, Taxisův příkop se opravil, ale jen jeho povrch, vzdálenost zůstala stejná, takže pořád je to Taxis,“ zmínil.

Vzorný student

Školáky také zajímalo, kdy už věděl, že závod vyhraje. „Věděl jsem to asi deset metrů před cílem, když jsem se dostal do vedení,“ popsal.

Úspěch na Velké Pardubické prý jeho život nijak nezměnil, hned po náročném dostihovém závodu totiž následovala další vítězství - doma i v zahraničí.

„Je to úspěch a člověk si toho váží, ale život jde dál a musím se snažit docílit ještě něco více,“ poznamenal Pavel Složil. Děti zajímalo i to, jaký byl žák.

„Občas byla nějaká dvoječka, ale jinak jsem byl vzorný student,“ usmál se a přiznal, že někdy seděl sám, když opisoval, a ze všeho nejradši má zadní lavici.

„Z předmětů jsem měl rád matematiku a tělocvik,“ prozradil.

Na dětství v Radslavicích prý vzpomíná rád. „Rád jsem se do školy zase podíval a těší mě, že byly děti nachystané a připravily si otázky,“ zmínil.

A jaké jsou jeho další cíle? Dostihovému sportu se podle svých slov nechce věnovat celý život.

„Chtěl bych chodit do práce, někam do fabriky, mít pěkný život a věnovat se rodině. Snažím se stát nohama na zemi - jednou člověk vyhraje, podruhé zase ne,“ řekl.

Slzy v očích

Podle starosty Radslavic Josefa Hrdličky vznikl nápad pozvat vítěze Velké pardubické do rodné obce z iniciativy zdejších zastupitelů, kteří jsou zároveň fanoušky dostihového sportu.

„Protože je absolventem naší základní školy, chtěli jsme, aby děti viděly, že i z malé vesnické školy lze dosáhnout velkého úspěchu. Věříme, že to naše děti podpoří v další snaze, ať už ve škole nebo zájmových kroužcích,“ doufá starosta.

Radslavice
Jak se žije v Radslavicích? Pojďte na návštěvu

Na vítěze Velké pardubické vzpomínala i jeho bývalá učitelka Helena Otáhalová.

„Znala jsem ho od první třídy a byl to vždycky správný kluk. Pavel ke koním inklinoval a žil jen tím - koně, to byla jeho velká láska. Vždy, když přišla řeč na zvířata a koně, tak byl ve svém živlu. Velkou pardubickou jsem samozřejmě sledovala a ke konci, když se blížila rovinka, jsem už měla slzy v očích. Věděla jsem, že vyhraje,“ popsala.