Devět dopravních vrtulníků Mi –171š, rozmístěných na letištní ploše v uctivé vzdálenosti, poslední rozloučení s kolegy a důstojný odchod pilotů směrem ke kokpitům strojů.

Do jednoho z nich usedá i dlouholetý velitel vrtulníkové základny Jaromír Šebesta, který po svém odchodu z Přerova našel uplatnění jako zástupce velitele vzdušných sil.

Profesionality přerovských letců si cení nejen doma, ale i v zahraničí.

„Přece se musím rozloučit s našimi kluky, vždyť už je možná nikdy neuvidím," běžela ke své kolegyni starší žena.

Emoce by se daly krájet. Skupinky lidí, kteří se přišli v úterý před polednem rozloučit s piloty 23. vrtulníkové základny Edvarda Beneše před jejich odletem do Náměště nad Oslavou, připomínaly tak trochu pozůstalé na posledním rozloučení.

Zachmuřené tváře, slzy na krajíčku a vzpomínky na léta slávy, kdy se piloti vraceli ověnčeni tituly z prestižních setkání nejlepších tygřích letek v rámci NATO, nebo ze zahraničních misí v Kosovu a Afghánistánu.

„Netušil jsem, že mě to tak sebere," přiznal otevřeně zástupce velitele základny Michal Kytlica poté, co se za ohlušujícího rámusu vzneslo k obloze ve skupinové formaci devět vrtulníků Mi 171š.

Konec vrtulníkové letky v Přerově, posledních devět strojů Mi – 171š odletělo

Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Průlet, který nenechal nikoho chladným

Průletem ve výšce sto padesáti metrů se chtěli letci naposledy rozloučit s Přerovem, ale i okolními obcemi – Vlkoší, Troubkami, Henčlovem či Bochoří.

Jejich obyvatelé můžou vojákům vděčit za mnohé. Bez jejich rychlé pomoci při ničivých povodních v roce 1997 by tehdy možná byly oběti na životech daleko větší.

Podobně silné pocity zažívali i lidé na opačném konci Přerova, kteří sledovali průlet vrtulníků z náměstí T. G. Masaryka nebo oken svých domů.

„Když jsem ten roj vrtulníků viděla, tak jsem se na chvíli na ulici zastavila. Měla jsem z toho úplné mrazení v zádech. Byl to zvláštní pocit, protože přece vždycky patřily k Přerovu," řekla Petra Navrátilová, prodavačka z cukrárny na náměstí T. G. Masaryka.

Přelet dopravních vrtulníků z Přerova do Náměště byl jedním z finálních kroků procesu na zrušení základny s mnohaletou tradicí, o kterém z důvodu úspor rozhodla minulá vláda.

„Přípravu na stěhování jsme zahájili už počátkem roku. Část techniky byla přemístěna do Náměště, zbývající se pak převážela do centrálního skladu, případně k jiným útvarům," přiblížil zástupce velitele základny.

Konec vrtulníkové letky v Přerově, posledních devět strojů Mi – 171š odletělo

Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Definitivní konec

Podle něj končí téměř dvacet let trvající „mise" vrtulníků v Přerově tento měsíc a už od října převezme pod svá křídla celý areál letiště státní podnik Letecké opravárenské závody Malešice (LOM).

„Prvního října se vypne řídící věž, takže činnost vojenského letiště bude ukončena. Od tohoto týdne přestane být základna plnohodnotnou, protože se přesunou vrtulníky. Ke dni 31. prosinci bude zrušena," nastínil.

Zásah do srdce

Dlouholetí zaměstnanci se netajili tím, že je konec základny zasáhl.

„Jsem tu od úplného počátku a na konci tohoto roku to tady taky po devatenácti letech zavřu. S velkou částí lidí se ale budu dál stýkat, protože z armády neodcházím," svěřil se Miroslav Jenčík, velitel leteckého křídla.

„Před osmi lety jsem se přestěhoval za prací z Havířova do Přerova, teď se zase přesuneme do Třebíče. Manželka to bere sportovně, protože je stejně jako já voják. Člověk si zvykne, ale Přerov – to je srdíčko," řekl výkonný praporčík letky Jaroslav Horák.

„Těžko se loučí s něčím, co znal člověk dvacet let. Za ty roky mi to není lhostejné. Slza ukápla už při slavnostním nástupu v červenci, ale taky teď," poznamenala Jarmila Koryčanová, která pracuje jako administrativní pracovnice. Až základna skončí, půjde do důchodu.