Od popravy Milady Horákové, která se stala spolu s několika dalšími obětí vykonstruovaného politického procesu a za údajnou velezradu a špionáž byla odsouzena k trestu smrti, uplynulo 27. června sedmdesát let.

„Je to sedmdesát let, co byli právnička a politička Milada Horáková, novinář a historik Záviš Kalandra, bývalý policista a aktivní odbojář Jan Buchal a právník a podnikatel Oldřich Pecl zavražděni komunisty. Za svobodu a demokracii dali svůj život,“ připomněla Hana Brathová z Milionu chvilek pro demokracii. U staré obřadní síně na hřbitově zazněla také slova z posledního dopisu Milady Horákové.

Účastníci piety vzpomínali také na další oběti komunistické zvůle a zapálili svíčku u hrobu Oldřicha Vodičky - rodáka z Vlkoše, kterého 26. května 1949 estébáci v cele na Pankráci umlátili k smrti. Oldřich Vodička za války bojoval ve Francii a Anglii a po únorovém puči se stal komunistickému režimu nepohodlným.

„Při výslechu na Pankráci měl vzít psací stroj a hodit ho po jednom z estébáků. Dopadlo to tak, že ho odrovnali,“ řekl Jaroslav Bezděk z Klubu angažovaných nestraníků.

Jako příčina úmrtí byl ale uveden oboustranný zápal plic. „Stále nezaznělo to podstatné - jak jsme se vyrovnali s komunistickou minulostí,“ dodal Jaroslav Bezděk.

Právě Klub angažovaných nestraníků se zasadil o to, že byl hrob Oldřicha Vodičky na přerovském hřbitově po sametové revoluci obnoven.

„Byly kolem toho ale velké boje. Místní svaz bojovníků za svobodu měl problém s textem na náhrobku - nechtěli, aby tam bylo napsáno, že byl Vodička umučen Státní bezpečností. Nakonec se podařilo tuto věc prosadit,“ shrnul předseda přerovské pobočky Konfederace politických vězňů Vladimír Hučín.