„Dědečka nepamatuji, protože jsem ročník 1954, a babička ani mí rodiče se mnou o tom, jak zemřel, nikdy nemluvili. Asi mě chtěli šetřit. Byla jsem tedy mile překvapená, když jsem se dozvěděla, že se jeho jméno objeví na pamětní desce,“ svěřila se Vladimíra Šulcová.

Projekt pamětní desky s devíti jmény obětí nacismu z řad četnictva z Přerovska zaštítila Křesťanská policejní asociace a na jeho financování se podílely Olomoucký kraj, město Přerov, firmy Meopta, Precheza, ale přispěla i řada privátních dárců.

„Náklady na pořízení pamětní desky činily 70 tisíc korun a za peníze, které se nám podařilo získat navíc, jsme nechali udělat publikaci, mapující osudy jednotlivých četníků,“ přiblížil šéf přerovské policie Martin Lebduška.

Ten je rád, že se podařilo splatit dluh vůči policistům a četníkům, kteří v době nesvobody neváhali položit svůj život a nevzdali se totalitní moci.

„Mrzelo nás, že se na ně zapomnělo. Tento projekt je splacením více než sedmdesátiletého dluhu, který jsme vůči nim měli,“ dodal.

Zajímavá publikace

Osudy obětí z Přerovska mapuje nová publikace, jejímiž autory jsou policista z Lipníku nad Bečvou Marek Pecha, historik Petr Sehnálek z Muzea Komenského v Přerově a amatérský historik Jiří Vaněček.

„Asi nejobtížnější bylo dopátrat se rodinných příbuzných po četnících, protože archívy zpravidla neobsahují žádné fotografie četníků. Informace jsem čerpal v Archívu bezpečnostních sborů v Brně-Kanici, kde se nacházejí personální spisy četníků, narozených po roce 1910, v materiálech Státního okresního archívu v Přerově, Muzea Komenského v Přerově, ale i od příbuzných,“ přiblížil Marek Pecha, který na publikaci pracoval několik let.

Každý příběh je jiný s výjimkou tří příslušníků policejního úřadu, kteří byli zatčeni za účast v Přerovském povstání gestapem a popraveni na střelnici v olomouckých Lazcích.

„Jedno ale mají všechny společné, protože na jejich konci je smrt v boji proti nesvobodě. Například strážmistr Jan Procházka z Četnické stanice Přerov projevil nesmírnou statečnost, když půjčil jednomu z parašutistů, kteří byli shozeni v roce 1941 v okrese Kroměříž, svou služební pušku,“ zmínil.

Poslouchal zahraniční rozhlas, skončil v koncentráku

Tragický byl i osud strážmistra Josefa Pituchy z Četnické stanice v Hranicích. Záminkou pro jeho zatčení gestapem se stalo údajné poslouchání zahraničního rozhlasu.

„Byl odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl podle svědectví pamětníků brutálně mučen a mučivým útrapám nakonec podlehl,“ dodal.

Josef Pitucha byl přitom mladý člověk, sportovec, člen Sokola, který aktivně sportoval a zaznamenával úspěchy v atletice, běhu na lyžích a šermu. 

Dojemný příběh

„Asi nejvíce mě ale ovlivnilo zpracovávání osudů štábního strážmistra Richarda Krabičky, který bydlel v Lipníku nad Bečvou, sloužil na zdejší četnické stanici, ale později byl na nátlak Němců přemístěn na četnickou stanici Malé Prosenice. Do rukou se mi dostala i korespondence, kterou zasílal po zatčení gestapem z věznice své manželce a i jeho fotografie z koncentračního tábora z Osvětimi,“ vylíčil.

„Korespondence byla velmi osobní a po jejím přečtení mě ještě dlouho mrazilo v zádech,“ poznamenal. Richard Krabička podlehl mučivým útrapám v koncentračním táboře v Osvětimi.

„Jeho příběh mě ovlivnil více než ostatní i proto, že v průběhu bádání jsem získal nové přátele z řad jeho příbuzných, se kterými se pravidelně stýkám,“ zmínil.