Štefan Repovský je jedním z nejdéle sloužících primářů přerovské nemocnice a společenskou proměnu spojenou s darováním krve vnímá jako odborník s celoživotními zkušenostmi a pětatřicetiletou praxí. Hematologii a transfuznímu lékařství se věnuje od července roku 1989.
Co je podle vás hlavní příčinou toho, že dárců krve ubývá?
V minulosti bylo darování krve věcí celospolečenskou - darovat nejcennější tekutinu chodily celé kolektivy, organizace, sportovci, střední a vysoké školy i vojenské kolektivy. Téměř v každé obci fungoval Český červený kříž a jednou z jeho hlavních náplní bylo získávat a oceňovat dárce krve. Také zaměstnavatelé si dárců vážili a sami je oceňovali. Dnes lidé z podniků darují krev zcela výjimečně a ze škol přijde sem tam nějaký student.
Dalším faktorem je také vznik desítek soukromých plazmaferetických center v České republice. Jen v Olomouckém kraji jich funguje sedm. V centrech je za každý odběr plazmy vyplacena částka 800 až 900 korun. Dárci se poté už většinou k darování krve nevrátí a krev poté v nemocnicích chybí.
Změnilo se podle vás myšlení mladých lidí v produktivním věku? Chybí motivace, ocenění nebo mají mladí jiné priority?
Hodnotová orientace dnešní mladé generace je zásadním tématem. Přestože žijeme v neklidné době - v minulých letech jsme se vyrovnávali s pandemií covidu, vypukl válečný konflikt na Ukrajině, obyvatele trápí ekonomická krize a inflace, vnímám u mladých lidí menší zájem zabývat se tím, čím se zabývat nemusejí. Pokud něco nemusím řešit, tak to neřeším - včetně pomoci jiným, bohužel…
Na druhou stranu je stále několik skupin, které dárcovství krve stále podporují a propagují. Velkým příkladem jsou třeba u nás dobrovolní hasiči z Veselíčka, kteří pod vedením pana Pechy jezdí darovat krev opravdu pravidelně. Před nimi smekám klobouk.
Jaká je spotřeba krve u operací, ale i dalších zákroků?
Spotřeba u zákroků je individuální. U akutních stavů, například při poranění sleziny, jater či ledvin, je spotřeba krve i šest až osm jednotek. Potřeba krve může nastat také při komplikovaném porodu či poporodním krvácení. V přerovské nemocnici je však největší spotřeba krve u plánovaných ortopedických nebo onkochirurgických pacientů nebo u těch s poruchami krvetvorby. U onkologických a onkohematologických pacientů je transfuze krve mnohdy trvalou součástí léčby, kdy pacienti mohou ročně dostat až desítky krví ročně.
Darují dnes nejcennější tekutinu častěji muži nebo ženy?
Před pětadvaceti lety to byli z osmdesáti procent muži, v dnešní době se už ale tento poměr změnil. Přestože stále ze šedesáti procent vedou v darování pánové, ženy se jim pomalu přibližují. Darují u nás páry, manželé i s dětmi, babičky a dědečkové s vnoučaty. Máme naštěstí několik rodin, kde toto uvědomění funguje a předává se v rodině. Také se u nás scházejí i menší skupinky dárců, kteří třeba před třiceti lety začali společně darovat krev na střední nebo vysoké škole.
Chodí k vám lidé i v období Vánoc?
Před vánočními svátky máme většinou dárců dostatek, problém ale bývá ve druhé polovině ledna, kdy všichni darovali krev v prosinci, nemocnice naběhly na plný provoz a krve z počátku prosince už jsou pryč. Rád bych tedy veřejnost vyzval k tomu, že koncem starého roku nic nekončí a nemocnice potřebují své dárce i v lednu. S novým rokem by mohlo něco nového začít a my každého nového dárce srdečně uvítáme.
