Zajímavé je zejména pojetí expozice – její tvůrci originálně propojili původní pohlednice se současnou fotografií.

„Myšlenka zpodobnit dnešní Hanáky tak, jak je akademická malířka Marie Gardavská zachytila svým mistrným štětcem zhruba před sto lety, se zrodila v hlavě ředitelky Městského kulturního střediska Hany Svačinové. Zrealizovat tuto myšlenku nebyla vůbec lehká práce. V prvé řadě jsme museli vybrat vhodné pohlednice, které se vztahují ke Kojetínsku, protože Marie Gardavská malovala krojovaný lid i z jiných regionů Moravy," uvedl během vernisáže etnograf a jeden z autorů výstavy Milan Zahradník.

Hanácký kroj je velmi zdobný a skládá se z mnoha částí.

„Některé krojované díly, které malířka zachytila, se bohužel nezachovaly. Nakonec se nám ale podařilo některé objevit a zrenovovat tak, aby byly znovu použitelné," vysvětlila ředitelka Hana Svačinová s tím, že samotné fotografování proběhlo v Muzeu lidové architektury v Rymicích u Holešova, kde se ještě nacházejí původní doškové chalupy a především typický interiér hanáckého gruntu.

Návštěvníci si mohli hanácky kroj prohlédnout zblízka. Krátké přednášky o charakteristickém oděvu Hanáků se ujal jeden ze členů Besedy František Kraváček.

Na pomoc si při tom vzal „hanáckó tetinu a stréca", kteří ochotně pózovali před zraky příchozích. Celou vernisáž pak doplnila Hanácká muzika z Troubek.

Odkaz akademické malířky Marie Gardavské je v Kojetíně velmi silný. Narodila se 14. března 1871 jako jediná dcera místního sedláka.

Studovala na Umělecko-průmyslové škole v Praze u malíře Schikanedera. Po studiích se vrátila zpět do rodného města.

Život Hanáků jí učaroval natolik, že se mu rozhodla věnovat ve své malbě. Díky tomu vznikl ucelený doklad o životě na Hané, událostech a zvycích, které jsou už v současné době nenávratně pryč.

Ztracená tvář Hané

Součástí již zmíněné výstavy je navíc expozice s názvem Ztracená tvář Hané.

„Inspirací nám byla národopisná výstava českoslovanská, která se v Kojetíně konala v roce 1892," řekl Milan Zahradník s tím, že od té doby začal mezi místním obyvatelstvem zájem o zachování hanáckého kroje jako „uniformy reprezentující Hanou", a ve velkém se začaly sbírat předměty každodenní potřeby.

Expozice proto návštěvníkům nabízí ke shlédnutí typickou „světnicu" s rohovou skříňkou, v níž měl hospodář uloženy důležité dokumenty a peníze. Na stěnách visely obrázky svatých, a na stole ležela ošatka s chlebem. Za zmínku stojí také ručně vyrobená „almara" nebo „ušák" – hliněný džbán, v němž se nosila polévka na pole. Unikátní je také „hudební automat Polyphon", který je navíc zcela funkční.

A pokud vás zajímá, jak se za dob našich předků takový „Boží dar" pekl, jak se zadělávalo na kvas, a proč hospodyně házela do pece hrst hrachu – udělejte si čas a přijďte se zajímavou formou poučit. Otevřeno bude až do 4. října.