Pomoci s organizací sobotního programu přišla do Staré Vsi i osmnáctiletá Kristýna, která v domě strávila osm a půl roku.

Vysoká, dlouhovlasá blondýnka patřila mezi první děti, které tady našly svůj domov a dnes bydlí u své babičky.

„Když jsem tady byla jako dítě, přišlo mi to zvláštní. Dnes zpětně mi to všechno dochází, jak nás podporovali a co pro nás tady udělali. To si jako dítě v domově neuvědomíte. Vracím se sem ráda," prozradila sympatická dívka.

V současnosti žije v domově sedm dětí, nejmladší má sedm let; nejstarší, jednadvacetiletý studuje vysokou školu.

„Děti u nás mohou zůstat i po dovršení osmnácti let, pokud chtějí a zároveň pokračují ve studiu nebo se připravují na povolání," uvedl ředitel domova Jan Tomiga.

Nebýt ústav, ale domov

Církevní dětský domov Emanuel sídlí v rodinném domě na kraji vesnice, o děti se starají vždy dvě vychovatelky, které jsou s nimi 24 hodin denně. A děti jim neřeknou jinak než tety.

„Pomáhá to navodit domácí atmosféru, nemáme kuchařku ani uklízečku, snažíme se žít jako v rodině, děti perou, uklízí. Je tu řád, který ale musí být i v rodině. Učíme je si se životem poradit. Snažíme se nebýt ústavem, spíše jiným dětským domovem," vysvětlil Jan Tomiga.

„Pro děti je tady domov. Říkají – jsme tady doma, bydlíme tu. Snažíme se jim vytvořit rodinné zázemí," přiblížila jedna ze čtyř vychovatelek Ludmila Vjaclovská.

Domovem prošlo za deset let třiadvacet dětí.

To, že se povedlo církevní domov udržet v provozu, je tak trochu zázrak.

Zákon totiž stanovuje, že nejmenší dětský domov musí mít dvě rodinné skupiny po šesti až osmi dětech.

„Ohrožuje nás to, naše kapacita je deset dětí – žijeme tu jako rodina. Máme výjimku ze zákona, ale ta skončila. Je to divné, chceme, aby dětské domovy byly co nejvíce podobné rodině, ale přitom je stanovena tato podmínka," podotkl Jan Tomiga.

Jak naplnit zákon a neztratit ducha

Návštěvníci sobotního odpoledne si mohli prohlédnout prostory, ve kterých děti žijí.

Útulné pokoje, obývák i kuchyň opravdu připomínaly propozice většího rodinného domu, nežli zařízení.

„Teď nás čeká administrativa, přemýšlení a hledání cesty, jak naplnit zákon a neztratit ducha rodinnosti, který si tady považujeme," řekl Jan Tomiga.

Dát dětem střechu nad hlavou, jídlo nebo oblečení je podle něj standart.

Cílem Církevního dětského domova Emanuel je děti připravit na budoucí samostatný život, aby ho dokázali kvalitně zvládat.

„Úspěšnost jakékoliv výchovy se pozná až na další generaci podle toho, jak se oni sami dokážou postarat o své děti," připomenul Jan Tomiga.