Na semináři, který pro učitele výtvarné výchovy z Přerovska uspořádalo Muzeum Komenského přímo v prostorách archeologické expozice, se bořily dávné mýty. S pomocí fikčního pravěkého světa a práce s artefakty se pedagogové učili přiblížit žákům hravou formou jinak nezáživné učivo.

„Na semináři jsme zabrousili i do archeologie lidské mysli. Kultura pravěkých lidí byla totiž stejná jako dnes. Lidé už byli schopni abstraktního myšlení a fantazie, a proto také vznikaly nástěnné malby, sošky nebo rytiny do mamutích klů,“ popsala muzejní pedagožka Kateřina Tomešková.

Podle ní pracuje dnešní člověk stejnými metodami jako jeho dávný předchůdce.

„Pračlověk uměl vyvrtat otvor a věděl, proč to dělá. V čem je rozdíl? Máme technologie a jsme rychlejší, pravěký člověk ale vyvrtal stejnou díru jako my, jen mu to trvalo déle,“ srovnala pedagožka.

Její tvrzení se opírá o nejnovější výsledky bádání, s nimiž přišla BBC.

„Kdybychom se mohli vrátit do pravěku, vzít z něj malé dítě a vychovat ho v dnešních podmínkách, bylo by stejné jako každé dnešní dítě. Naše myšlení zůstává tisíce let stejné,“ shrnula.

O vysoké úrovni tehdejší civilizace svědčí i kultura.

„Třeba rytina postavy ženy na mamutím klu, nalezeném v Předmostí, už nese známky abstraktního umění,“ vysvětlila.

Pravěký život na vysoké úrovni

Učitelé si na semináři mohli „osahat“ exponáty, nalezené v Předmostí u Přerova, a potom si sami zahráli na archeology.

V muzejní herně se pak seznámili se základy artifiletiky a arteterapie.

„Umění pomáhá dětem odbourat problémy, uvědomí si díky němu svůj sociální kontext a lépe se pak domluví s ostatními,“ ře­kla.

Nový styl výuky si pochvaloval i badatel a archeolog Jan Mikulík.

„Mládeži se díky němu zpětně otevírají muzea, děti jsou vtaženy do děje a získávají k historii úplně jiný přístup,“ zhodnotil. A jak srovnávají pravěkou dobu s dneškem archeologové?

„Před pětadvaceti tisíci lety byl vývoj člověka ukončen, od té doby se tedy moc nezměnilo. Díky příběhům Eduarda Štorcha byli pravěcí lidé prezentováni jako otrhánci, odění do kusů kůže, kteří téměř nebyli schopni přežít,“ přiblížil Mikulík.

Tehdejší život byl ale na vysoké úrovni, ať už třeba ve zpracování potravin nebo vysokém stupni duchovního vnímání, což dokazuje i existence pohřebních areálů.

„Snad jediným rozdílem je, že už nejsme lovci,“ uzavřel archeolog Zdeněk Schenk, který učitele na semináři seznámil se slavnými nálezy v Předmostí.