Smrti unikla o vlásek

Poklonit se památce 267 karpatských Němců, kteří byli zavražděni několik týdnů po skončení války – v noci ze 18. na 19. června 1945, a z nichž největší část tvořily ženy a malé děti, přijela i Anna Kačalová z Dobšiné. Měla štěstí. Když si bestiální vrah Karol Pazúr ze 17. pěšího pluku v Petržalce vybíral oběti pro svou pomstu, zvolil jiný transport.Pietním vzpomínkovým aktem na Městském hřbitově v Přerově uctili sedmdesáté výročí od brutální popravy 267 karpatských Němců na Švédských šancích příbuzní obětí, zástupci círvke, města, historici a další hosté.

„Ve stejné době jako oběti této popravy jsme seděli i my s našimi rodinami v transportu, který zastavil na nádraží v Přerově. Jeli jsme dobytčáky, seděli na bednách. Měli jsme ale tehdy štěstí, protože jsme unikli smrti. Druhý transport ho neměl," líčí pohnutým hlasem čtyřiasedmdesá­tiletá žena. V té době jí byly pouhé čtyři roky a události zná jen z vyprávění rodičů.

„Na Švédských šancích zemřely mé kamarádky ze stejné ulice, sousedi, spolužáci mé maminky. Je těžké říci, jak mi je, a co cítím. To je potřeba vidět a prožít," dodává. Obětí z Dobšiné bylo celkem 112.

Mária Pafčugová, lékárnice z Trenčína, přišla během jediné noci o pětatřicet příslušníků své rodiny. Na Švédských šancích zahynuli její dědeček s babičkou, tety, sestřenice a další příbuzní z otcovy strany. Právě v její hlavě se zrodil nápad nechat opravit památník na Městském hřbitově v Přerově. Kříž na něm byl totiž ztrouchnivělý a ona chtěla, aby místo vypadalo důstojně.

„I když mě to stálo velké úsilí a musela jsem bojovat s úředním šimlem, nakonec se vše povedlo. Původní poničený kříž nahradil jiný z černé žuly. Je na něm i andělíček, na památku mých prarodičů. O penězích se ale bavit nebudu, je to moje srdeční záležitost. Chci, aby místo vypadalo důstojně alespoň tím, že bude mít památník pěkný vzhled, a bude dalším generacím připomínat tuto obrovskou tragédii," dodala.

Kromě pozůstalých ze Slovenska přijeli také příbuzní obětí z Německa. Mezi nimi i Roland Hoffmann.Pietním vzpomínkovým aktem na Městském hřbitově v Přerově uctili sedmdesáté výročí od brutální popravy 267 karpatských Němců na Švédských šancích příbuzní obětí, zástupci círvke, města, historici a další hosté.

„Tady v Přerově byla zavražděna má teta, které bylo tehdy pětatřicet let, se svými dvěma dětmi – desetiletým synem Kurtem a dvanáctiletou dcerou Klárou. Cítím smutek z toho, že na jediném místě zemřelo tolik nevinných lidí," řekl.

„Iniciátorem té hrozné války byl Hitler, ale tato tragédie se stala měsíc po ní. Neexistuje pro ni žádná omluva," řekl.

Na pamětních deskách jsou jména všech obětí

Tragédii připomínají nově dvě pamětní desky, které nechal zhotovit Karpatskoněmecký krajanský spolek. „Jsou na nich jména všech obětí. My všichni se musíme snažit, aby se v Evropě už nikdy nic takového neopakovalo a na evropském kontinentu byly zachovány mírové vztahy," řekla spolková předsedkyně Brunhilde Reitmeier-Zwick.

Podle historika Františka Hýbla nemá bestiální čin na Švédských šancích, o kterém se až do roku 1989 nesmělo mluvit, obdoby.

„Vystupňovaná protiněmecká nenávist po skončení války vedla k neopodstatněnému sadistickému aktu msty na 267 nevinných obětech, většinou z Dobšiné, Kežmaroku, Popradu, Janovy Lehoty, Mlýnice na Spiši a Mníšku nad Hnilcom," popsal. Podle zjištěných skutečností bylo na Švédských šancích zavražděno 120 žen, 78 dětí ve stáří do patnácti let a 71 starých mužů. Nejmladším obětem bylo šest, sedm a osm měsíců.

„Z uvedeného faktografického materiálu vidíme, že tento zločin byl daleko krutější než vyhlazení Lidic, Ležáků, Klaku, Javoříčka, Zákřova a dalších vesnic a samot v naší vlasti v průběhu druhé světové války," podotkl.

Během pietního aktu zazněla několikrát slova o smíření. František Hýbl připomněl Komenského výrok po podepsání vestfálského míru v roce 1648, kde se bez Čechů jednalo o jejich národnostním i náboženském rozptýlení do ostatních evropských zemí.

„Ve své Panegersii tehdy Komenský uvedl: Jsme všichni spoluobčany jednoho světa, všichni jedné krve, my, celé lidské pokolení. Kdo nám zabrání, abychom se nespojili v jedné republice? Před našima očima je jen jediný cíl: Dobro lidstva, a my odložíme všechny ohledy na sebe, na národnost, na náboženství," připomněl slova učitele národů. Poslední dvě desetiletí se podle něj tato moudrá Komenského proroctví naplňují do posledního písmene.