Přesto však mnozí lidé nevědí, jak se správně zachovat, když někdo před jejich zraky surově bije své dítě.

„Zatímco v loňském roce jsme šetřili pouze jeden případ podezření na týrání dítěte, letos už to byly dva. Jedním skutkem se stále zabýváme a dva jsme odložili,“ shrnula přerovská policejní mluvčí Michaela Sedláčková.

Jak dále upřesnila, vyšetřovatelé se zabývali týráním dvou dětí ve věku 4 a 8 let, dále šetřili podezření na týrání patnáctiletého chlapce a objasňovali také selhání výchovy rodičů dvou dětí ve věku 5 a 11 let.

„Drastické případy typu Kuřimská kauza se naštěstí našemu regionu vyhnuly. Na uvedené případy týrání dětí na Přerovsku upozornili lidé z nejbližšího okolí. Poukazovali třeba na to, že jsou děti špatně oblečené, dospělí na ně nedohlížejí nebo nedostávají najíst. U některých mělo docházet také k nepřiměřenému bití,“ řekla policejní mluvčí Agresory může podle jejích slov policie stíhat buď pro týrání svěřené osoby, ohrožování mravní výchovy mládeže nebo ublížení na zdraví.

„K zahájení stíhání ale vždy potřebujeme podnět od někoho, kdo na problém upozorní,“ zdůraznila Michaela Sedláčková.

Podle pracovníků oddělení sociálně právní ochrany dětí přerovského magistrátu si lidé násilí na dětech, které se buď skrytě odehrává za zavřenými dveřmi bytů, nebo přímo na ulici, všímají.

„O páchání násilí nás většinou informují lékaři, zaměstnanci školek nebo občané z okolí bydliště dětí,“ potvrdila vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí Alena Skácelová.

Lidé se podle jejích slov nemusí bát na fyzické násilí na dětech upozornit. „Jsme povinni zachovat anonymitu oznamovatele, a to i v případě, že by se rozvinulo trestní stíhání,“ ubezpečila Skácelová.

Někdy se totiž stává i to, že lidé o týraných dětech v okolí vědí, ale z obavy před reakcí agresorů raději mlčí. „Málokdo ví, že je povinností o takovém případu informovat, pokud o něm dotyčný ví. Jinak se sám vystavuje nebezpečí trestního stíhání,“ vysvětluje Skácelová.

Žena zbila dítě v obchodě a řekla, že je to její věc

Jak se ale shodují dotázaní obyvatelé Přerova v průzkumu Přerovského deníku, není vždy snadné správně zareagovat.

„Viděla jsem v autobuse, jak matka surově zbila svého syna. Nevěděla jsem v tu chvíli, co mám dělat. Na jedné straně jsem mu chtěla pomoci, na druhé jsem měla strach z toho, co udělá matka. Byla tak rozlícená, že bych jednu slízla i já,“ popsala svůj zážitek Daniela Kohoutová z obce na Přerovsku.

Podle zástupce ředitele Městské policie v Přerově Miroslava Komínka však takové obavy nejsou na místě. „Pro oběť týrání je důležité, když se na případ upozorní. Pokud je někdo svědkem podobné situace, má ihned kontaktovat buď strážníky, nebo přivolat republikovou policii. Hlídka učiní prvotní zápis a případem se mohou začít zabývat sociální pracovníci a nebo orgány činné v trestním řízení,“ tvrdí Komínek.

Další z dotázaných obyvatelek Přerova zase popsala, jak se stala svědkem surového zbití dítěte přímo v obchodě. „Řekla jsem si, že když někdo takto zmlátí dítě na ulici, co s ním asi dělá doma? Šla jsem proto za matkou, a ta se mi vysmála. Že prý ona nejlíp ví, co na kluka platí. Pak mě oba manželé v podstatě vyhodili se slovy, že na mě pošlou policii. Dítě je prý jejich věc,“ vylíčila svůj otřesný zážitek žena z Přerova.

„To je samozřejmě nesmysl, dítě není věcí rodičů. Lidé by v takovém případě měli okamžitě volat na tísňovou linku policie 158,“ oponuje přerovská policejní mluvčí Michaela Sedláčková.

„Při šetření týrání dětí je pro nás totiž svědectví občanů důležitým vodítkem,“ dodává mluvčí.

Seitlová: Pokuta problém neřeší

Problémem, na který upozorňují odborníci, je i to, že agresoři nemohou být na místě za své chování ihned potrestáni finančním postihem. Pokutu za své agresivní chování dostal před nedávnem třeba otec v Chorvatsku, který zbil své dvě děti na čerpací stanici před zraky kolemjdoucích.

„Jednorázová pokuta podle mého tak vážný problém nevyřeší. Jde spíše o to, aby společnost pochopila, že trendem je vychovávat dítě bez agrese. Nemám tím ovšem na mysli symbolické plácnutí přes zadek.

Debata na téma fyzické týrání dětí se u nás teprve otevírá, takže i legislativa je v tomto směru ve srovnání s jinými evropskými státy pozadu. Věřím, že diskuse o neúměrném fyzickém týrání dětí se i u nás dostane do popředí zájmu společnosti, “ uzavřela zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová, která byla v době svého působení v Senátu hlavní iniciátorkou zákona o domácím násilí.

Dagmar Rozkošná, Petre Poláková-Uvírová