Deset uhynulých slepic v bahně na dvorku a nad nimi na bidle osamocený kohout, který už ani nekokrhá. Vydává jen podivné skřeky, které se podobají křiku. Třiasedmdesátiletá Růžena Rozsypalová z ulice Na Dolách bezmocně rozhazuje rukama.

„Tady jsme měli pračku, to byla krbová kamna, trouba. Nábytek z jídelny je pryč, nezbylo nám nic. Přišli jsme o všechno,“ podívala se do prázdné místnosti, kde byla pevně vyrytá rýha po minulých povodních. Teď k ní přibude další.

Majitelé v pátek s pomocí doborovolníků a vojáků vynášeli věci z poničených obydlí. Pračky, ledničky, sedačky, dětské kočárky. Před staveními, které kdysi zářily novou, se vršily kupy zablácených věcí.

Zcela poničená je i zdejší ubytovna, kterou nechala zbudovat obec pro vojáky a záchranáře při povodních v roce 1997. Majitelům zaplavených obydlí přijeli do Troubek pomáhat nejen vojáci, ale i řada dobrovolníků.

„Nejhůře je na tom zdejší školka, dezinfikujeme a čistíme savem ale i další domy. Už od včerejška tu máme tři party a dvě z nich pomáhají právě při úklidu školky,“ řekl Karel Drlík ze zábřežské charity.

Komu uplavaly dveře, ať se přihlásí

Obecní amplion vyhrával během dne písničky, které se střídaly s informacemi o nalezených věcech.

„Prosíme majitele, kterému uplavaly dveře, ať se přihlásí,“ hlásal například místní rozhlas.

Zatím pouze ve člunu se dostane do svého domova Andrea Tardíková, která má dům stále pod vodou. „Někdo prostě v baráku musel zůstat, aby snědl ty zásoby masa na mražáku,“ pokoušela se žertovat mladá žena a pak zvážněla: „Co mám říkat? Přišli jsme o všechno.“

Ještě jednou a nic mne tu neudrží

Také lidé z nejvíce postižené části obce mají zatím jiné starosti, než volat pojišťovnám.

„Budeme uklízet nejmíň do neděle,“ řekla Jarmila Němčáková.

Ta se do čištění přízemního patra domu pustila s celou rodinou. Místo zahrady má za domem kalné jezero, z něhož vyčnívá jen obrys bazénu. I ten voda zřejmě nenávratně poškodila.

„Dole jsme něco stihli vyklidit, ale podívejte se na to bahno. A fasádu jsme měli dělanou před třemi lety. Oproti devadesátému sedmému je to o něco lepší, ale stejně: jestli to přijde ještě jednou, nic mě tu neudrží. Stěhuju se pryč,“ podotkla žena.

Petra Poláková-Uvírová, Pavla Kubištová