Neštěstí se stalo v bytě jednoho z panelových domů v Předmostí.

Na dítě v bytě babičky zaútočil pes, který s největší pravděpodobností patřil sestře matky napadeného dítěte.

Případ vyvolal vlnu emocí. Dalo se útoku předejít? A kdo je za něj zodpovědný?


Argentinská doga se dříve používala jako strážný pes amerických plantáží, kde hlídala otroky.

Podle odborníků paradoxně právě plemena, pro která si veřejnost vžila pojmenování „bojová“, patří k jedněm z nejvhodnějších k dětem.

„Psi těchto plemen mají obecně sníženou hranici citlivosti na bolest, takže toho víc snesou, čímž neříkám, že by to bylo správné, aby jim děti dělaly, co sem jim zlíbí. Tyto rasy jsou navíc klidné a trpělivé povahy a děti milují,“ vysvětlila Helena Nováková, která se výcviku psů věnuje řadu let.

Podle jejích slov se zřejmě, v případě tragické události, jednalo o chybu na straně majitele psa.

„V případě kontaktu dítěte se psem, bývá bohužel ve většině případů chyba na straně rodičů či majitelů psů, často totiž nechávají zvíře na pospas dítěti. Ani malé dítě, ani pes nejsou ale schopni sami určit hranici, která je v pořádku při vzájemném kontaktu. Na rodiči je právě to, aby tuto situaci korigoval, a to jak na straně dítěte, tak na straně psa. Pokud se v tomto ohledu koriguje pouze pes, tak mohou vznikat problémy s útoky,“ popsala kynoložka a dodala, že pes nikdy bezdůvodně nezaútočí.

„Nejdříve dává signály, že se mu něco nelíbí, pokud jsou ignorovány, může se bránit,“ konstatovala Helena Nováková.

Trauma jako podklad pro útok

Nedostatečně socializovaný pes může být problémem nejen pro své okolí.

„Dost často je problematické to, že psa nemají lidé od štěněte. Není ale výjimkou ani to, že majitel má sice psa od štěněte, ale pes neměl dobré podmínky u chovatele. Štěňata si to dokážou zafixovat už během prvního měsíce života a pamatují si, že se k nim dospělí nebo děti nechovali dobře. Pes si to pak nese jako doživotní trauma, se kterým se dá sice pracovat, ale existují určité podněty, které mohou zpětně spustit útočné chování,“ přiblížila cvičitelka psů.

Při chovu takzvaných bojových plemen by měl mít majitel s těmito plemeny již nějaké zkušenosti.

Pokud lidé zvažují to, že si pořídí psa, měli by volit papírové chovy.

„Standardní přístup u kvalitního chovatelé psů spočívá v tom, že zájemcům vždycky rád poradí s výchovou. Bývá také normální, že chovatelé dají tipy na výstavy, kam si může člověk zajet a podívat se, jak se chová dospělý pes dané rasy osobně a není to pouze o tom, že si něco přečte na internetu,“ uzavřela kynoložka z Přerova.

Naopak množitelé nejsou schopni tyto služby lidem zajistit.

Bojové plemeno neexistuje

Na tom, že člověka může napadnout jakákoliv rasa, se shodují v útulku pro zatoulaná zvířata v Přerově.

„Je jedno jestli je to pitbul nebo jezevčík, záleží na tom, jak je ten pes vychovaný. Bojové plemeno neexistuje, to z těch psů bohužel udělali lidé,“ konstatovala jedna ze zaměstnankyň útulku. Odtud si psa může odnést kdokoliv.

„Záleží na tom jestli se pes nebojí a je přátelský ke svému okolí. Takového psa si může zájemce vzít domů prakticky hned. Pokud se jedná o psa, který si potřebuje získat důvěru, musí za ním potenciální majitel docházet pravidelně a nějakou dobu to trvá, ale tak je to všude,“ vysvětlila zaměstnankyně přerovského útulku.

Momentálně zde hledá domov patnáct psů z celkové kapacity pětadvacet.

V Přerově se během prosince jednalo již o druhý případ, kdy pes zaútočil na člověka.

První případ se stal 8. prosince. Žena navštívila jeden z přerovských barů, kde ji pokousal nezajištěný pitbul. Se zraněním, které při útoku utrpěla, byla převezena do Fakultní nemocnice v Olomouci.

Počet evidovaných psů klesá
K 31. prosinci bylo evidováno na území Přerova celkem 3 962 psů.

„Počet evidovaných psů dlouhodobě mírně klesá,“ řekla Pavla Roubalíková z přerovského magistrátu.

Sazby poplatku jsou od roku 2002 stejné, přičemž nejvyšší sazba za jednoho psa činí tisíc a nejnižší dvě stě korun. Za každého dalšího psa se pak sazba zvyšuje o padesát procent.

„Výše sazeb je diferencována v závislosti na místě trvalého pobytu držitele psa a způsobu bydlení - bytový dům nebo rodinný dům. Nejnižší sazba je stanovena zákonem o místních poplatcích a týká se držitele starobního, invalidního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, nebo poživatele sirotčího důchodu,“ doplnila Pavla Roubalíková.

A právě tato nejnižší sazba se týká více než 1500 poplatníků, což představuje sedmačtyřicet procent z celkového počtu poplatníků. K poslednímu dni minulého roku bylo na poplatcích vybráno téměř jeden a půl milionu korun.

„Příjem však nedosahuje takové výše, aby se z něho mohly hradit veškeré výdaje související s výskytem psů v našem městě, například náklady na sběr psích exkrementů či náklady na provoz městského útulku,“ uzavřela Pavla Roubalíková.