Zatímco první část večera patřila autorské tvorbě Tomáše Nováka, ve druhé polovině programu zaznělo i několik šlágrů jeho otce - známého přerovského muzikanta Pavla, který v roce 2009 odešel do hudebního nebe.

Nádhernou lásku zpíval společně s Tomášem Novákem celý sál a zazněla i jako přídavek, po kterém následoval potlesk ve stoje.

Rozhovor se zpěvákem, bubeníkem a synem přerovské legendy

Jak se vám dnes na koncertě po premiéře, která měla před rokem a půl u posluchačů velký ohlas, zpívalo?
Myslím, že i přes menší problémy s hlasivkami koncert dopadl skvěle. Posluchači opět vytvořili perfektní atmosféru. Zpívat v rodném Přerově je pro mě vždycky úplně jiný zážitek. Doufám, že se sem v příštím roce znovu vrátím.

Zařadit do repertoáru soubor lidových písní byla skvělá volba - posluchači je zpívali spolu s vámi. Jak vás toto zpestření v podobě moravských lidovek napadlo?
Přiznám se, že nápad nebyl z mé hlavy. Přišla s ním moje sestra. Minule jsem zpíval na pódiu se svou ženou, ale tentokrát jsem nevěděl, jestli přijede. Sestra mi poradila, ať pozvu jejího prvního manžela Klementa Jochymka, který je skvělým muzikantem a hraje na housle.

Kdysi jsme spolu hráli v tátově kapele Family. Bylo nás pět. Táta, my tři sourozenci - a právě Klemoš. Táta si vždycky přál mít velkou rodinnou skupinu, něco jako Jackson Family. Od té doby jsme spolu nevystupovali. Mít ho po svém boku po tolika letech, to byl pro mě super zážitek.

Jaký máte vztah k lidové hudbě?
Lidová hudba je nádherná. Ovšem, když jsem byl mladší, tak jsem ji moc nevyhledával. Teď se k ní velmi rád vracím.

Koncertovat do Přerova jste přijel po více než roce. Můžete prozradit, jaké změny proběhly ve vašem osobním životě?
Těch změn bylo docela hodně. Před třemi měsíci se mi narodil syn Adámek a nového je u mě také to, že jsem se oženil. Vztah je pro mě ale víc než ten papír.

Zpíváte doma Adámkovi? A jak si užívá svého pátého vnoučka babička?
Jasně, že zpívám, protože nechce spát (smích). Je úžasné, jak děti na hudbu reagují. Mamce dávají děti náboj. Po tom, co se všechno stalo… Máme přírůstek také ze strany sestry, od jejího syna Lukáše. Přerov a Brandýsek jsou však přece jen od sebe dost vzdálené. Je to dálka, ale mám tam práci a rodinu. Snažíme se mámu navštěvovat, jak se dá. Chystáme se sem i na jarní prázdniny.

Povedete syna k hudbě tak, jako vedl kdysi vás váš otec?
Musí si vybrat sám. Otázka je, jestli bude mít talent. Pokud bude mít hlas po dědovi nebo po manželce, tak bude zpívat jako Bůh (úsměv). Nebudu ho však do ničeho nutit. Přál bych si, aby sportoval, ale nechci ho nikam tlačit. Cestu si musí najít sám. Já jsem si ji také našel.

Pracujete pořád jako učitel na základní škole?
Ano, za prvé mě to baví a za druhé je to jistota. Když jsem dělal hudbu, tak to bylo jednou nahoru a jednou dolů. Vařil jsem po hospodách, jezdil se zásilkovnou. Vystřídal jsem několik profesí a dělal všechno možné. Já vlastně nejsem typický učitel, a to se paní ředitelce asi líbí. Líbilo se to taky inspekci. Teď se trochu pochlubím, protože řekli: „Toho byste měli platit zlatem.“ Učím hudební výchovu a tělocvik. Žáci jsou pro mě kamarádi - snažím se, aby si z vyučování něco odnesli, ale také, aby je to bavilo. Přiznám se ale, že když jsem si měl před ně poprvé stoupnout, byl jsem hodně nervózní.

Jak ve volném čase relaxujete?
Klidně to řeknu - rád spím. Mým koníčkem jsou ryby a sport. Rád lyžuji a hraji tenis. Po dvaceti letech jsem si letos koupil brusle a vyrazil na zamrzlý rybník. Byl to super zážitek. Když je toho na mě hodně, těch dětí a hudby, rád uteču do klidu.

Na koncertě zazněla i písnička, kterou jste složil pro svého tátu. Od jeho úmrtí uplyne letos v únoru přesně patnáct let. Bylo poznat, že se vám nezpívá lehce…
Mně je úzko vždycky. Mrzí mě, že tady není. I to, že mě nemůže vidět na pódiu. Emoce prostě neumím skrývat.

Ve druhé polovině koncertu se posluchači dostali do varu. Bylo vidět, že je hity vašeho otce Pavla Nováka stále zvedají ze židle. Nemáte v plánu zařadit do repertoáru více těchto šlágrů?
Já tomu rozumím. Co se týká Přerova, tak určitě něco přidám, ale není to tak jednoduché. Za prvé: Táta zpíval hodně vysoko, měl obrovský hlasový rozsah, a ten se nedá naučit. Je to něco, s čím se člověk narodí. Za druhé: Nechci ho jen napodobovat, ale o tom už jsem mluvil minule. Třeba píseň Morava kvůli tomu zpívám trochu jinak, ale časem jsem si tam našel to svoje. Chci posluchačům vyhovět, takže mám v plánu příště přidat třeba Pihovatou. Možná přibudou i další. To se uvidí.