Kdo z dříve narozených fanoušků motorismu by si nepamatoval rok 1987, kdy se s velkou slávou vydala na cestu kolem světa legendární tatrovka. Po více než třiceti letech si chce svůj triumf, který tehdy trochu zanikl v porevoluční euforii, zopakovat. Na 270 tisíc kilometrů dlouhé trase zavítá tatrovka do 69 zemí světa a cesta jí zabere přesně 1095 dní. Jako kameraman expedice vyrazí s posádkou i Jiří Dvorský z Přerova.
„Když se tatra v roce 1990 vrátila po tříleté cestě domů, v porevoluční době to nikoho moc nezajímalo. Nadšenci Petr Holeček a Marek Havlíček se rozhodli původní myšlenku oprášit a uspořádali expedici Tatra kolem světa 2,“ líčí Jiří Dvorský.
Na rozdíl od své o třicet let starší sestry je tato expedice unikátní v tom, že se jí mohou zúčastnit i nadšenci motorismu, kteří na cestu finančně přispějí.
„V nástavbě na tatře je dvanáct klasických sedaček jako v dálkovém autobusu. Když někdo zatouží vyrazit na cesty, může se přihlásit, vybrat si určitou část trasy, zaplatit a zúčastnit se expedice. Stálou část osádky tvoří čtyři až šest lidí,“ popisuje.
70 tisíc km za devět měsíců
Cesta je rozdělená na několik etap - ta první startuje 22. 2. 2020 v 8.02 hodin z Kokořína. Tatrovka během první etapy urazí za devět měsíců 70 tisíc kilometrů a projede 22 zemí.
„Přes Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko a další země se vydáme do Albánie, Makedonie, Řecka, Bulharska, Turecka, Gruzie, Arménie, Azerbajdžánu, Iránu, následují Turkmenistán, Uzbekistán, Tadžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Mongolsko a Rusko,“ líčí Jiří Dvorský, který jako kameraman delší dobu spolupracuje s Českou televizí.
V dalších etapách expedice zamíří do Jižní a Severní Ameriky, ale i do Afriky.
„Z euroasijské etapy by mělo vzniknout osm až deset hodinových dílů do miniseriálu. Chceme lidem zprostředkovat různé zajímavosti z cest - třeba jak se vaří iránské národní jídlo, nebo jak to vypadá v mongolské jurtě. Po cestě budeme sázet stromky, ale i navštěvovat školy, aby diváci viděli, jak funguje školství jinde,“ dodává.
Ostříhat místním holičem
I během druhé cesty tatrovky kolem světa si na své přijdou především motoristé.
„Auto je vybavené spoustou čidel, takže se lidé dozvědí, v jaké jsme nadmořské výšce, jakou jedeme rychlostí, kde přesně jsme, ale i zjistí i různé detaily - tlak oleje v převodovce, množství benzínu, nebo jak jsou nahuštěné pneumatiky. Tyto věci ocení především zarytí fandové motorismu,“ vysvětluje.
Na část trasy vyrazí spolu s posádkou jediný žijící člen expedice Tatra kolem světa 1 Stanislav Synek, který tehdy absolvoval celou trasu.
„Pojede s námi kus první etapy v Mongolsku. Dnes je mu už hodně přes osmdesát a do tatry se vrátí po třiceti letech, takže před ním smekám,“ říká.
Kromě zprostředkování života posádky má kameraman zachytit nejrůznější postřehy z cest.
„Na cestě nikdy nevíte, co je za zatáčkou, takže budu mít kameru asi přilepenou u oka celý den,“ směje se.
Jiří Dvorský má podle svých slov při návštěvách vzdálenějších zemí zvláštní rituál.
„Nechám se v každé zemi, kterou navštívím, ostříhat místním holičem. Teď jsem to ale pozměnil a rozhodl se oholit a ostříhat. Každý den si na cestě udělám selfie a až budu zarostlý, udělám z toho klip, protože se to k tatře hodí,“ podotýká.
Slivovička z Chvalčova i básnička od babičky
Na cestu s sebou bere jen ty nejnutnější věci - oblečení, obuv, jídlo, ale i pár talismanů.
„Chybět samozřejmě nebudou ty skleněné - třeba slivovička od polesného z Chvalčova. Nezapomenu ani na básničku Cestička k domovu, kterou mi napsala vlastní rukou má pětaosmdesátiletá babička. Kdybych prý nemohl trefit domů, mám si ji přečíst,“ dodává.
Jeden důležitý úkol ho prý čeká ve Vladivostoku.
„Můj pradědeček tu sloužil jako legionář za první světové války a dostal i plaketu od Masaryka. Po návratu žil v Přestavlkách, takže nesmím zapomenout poslat do této obce pohled,“ uzavírá.