Nemohl tedy chybět ani na pondělní slavnosti Krajského vojenského velitelství v Olomouci, při níž byla po jeho otci pojmenována pěší rota Aktivních záloh dobrovolných.

Od pondělí figuruje na seznamu vojenských institucí nový pojem a sice Rota aktivních záloh plukovníka generálního štábu Vladimíra Taláška se sídlem v Olomouci. „Pro mě je to veliká čest,“ neskrývá své dojetí plukovníkův syn Vladimír. „A vím, že on by to po 67 letech svého tragického skonu uvítal také,“ dodává s přesvědčením.

Vladimír Talášek starší se stal plukovníkem generálního štábu in memoriam. Podepsaly se na tom jeho nemalé zásluhy a nakonec i největší oběť, a sice životní.

„Po zrušení československé armády byl demobilizován, ale okamžitě se zapojil do odbojové činnosti v rámci organizace Obrany národa. Od prosince 1939, kdy jej v Hranicích zatklo gestapo, byl vězněn v pražském Pečkově paláci, odkud putoval do trestnice Gollnów ve Štětíně a po listopadovém soudu v Berlíně jej v srpnu roku 1942 popravili v trestnici Plőtzensee,“ připomíná zlomové okamžiky plukovníkova života jeho syn.

Perzekvování byli také oba hrdinovi bratři, brigádní generál Jaroslav Talášek a plukovník Oldřich Talášek. Prvního jmenovaného odsoudili v roce 1941 k dvanácti letům vězení v Kassel a pak na Mírově, kde se dočkal osvobození. Oldřich odešel přes Jugoslávii do Francie a poté do Anglie, kde bojoval v rámci operací na středním východě.

„Tam připravoval za britskou stranu schůzku na nejvyšší úrovni v Teheránu. Nakonec byl shozen na pomoc Slovenskému národnímu povstání a tak se dožil konce války,“ říká o něm jeho synovec Vladimír. Po válce museli oba bratři z armády odejít jako nespolehliví, a Jaroslava dokonce komunisté v letech 1957 až 60 věznili v Leopoldově.

Plukovník Vladimír Talášek absolvoval v letech 1930 až 33 vysokou školu válečnou a poté i hranickou akademii. Jeho profesory byli divizní generál Otakar Zahálka, po němž je hranický vojenský ústav pojmenován, a armádní generál Vojtěch Lůža.

„Oba zahynuli za nacistické okupace,“ říká k tomu pro úplnost plukovníkův syn a dodává, že jeho otec je jedním ze sto dvou absolventů vysoké školy válečné, kteří padli buď v přímém boji, nebo zemřeli či byli popraveni v koncentračních táborech. „Vyšla o nich dokonce kniha autorů Stehlíka a Lacha s názvem Vlast a čest jim byly dražší nežli vlastní život,“ říká pan Vladimír.

Od roku 2001 mají všichni tito padlí hrdinové pomník před generálním štábem v Praze, kde plukovník Talášek nějakou dobu působil. Pondělní slavnost, spojená s pojmenováním olomoucké pěší roty, připravoval svaz válečných veteránů od roku 2006.

„Tento akt je pro mě známkou toho, že na rozdíl od komunistického režimu se v demokratické společnosti na ty, kteří ztratili život pro naši zemi, nezapomíná,“ uzavírá dojatě pan Vladimír.