Vymyslel totiž aplikaci, která má motivovat mladé lidi k dárcovství krve.

Zařadil se i do týmu, který se rozhodl přes víkend vytvořit fungující e-shop pro prodej dálničních známek namísto předraženého projektu ministerstva dopravy.

Proč právě aplikace, která má motivovat mladé lidi k dárcovství krve? Vedla vás k tomu nějaká osobní pohnutka?
Šel jsem darovat krev a při návratu domů mě napadlo, že problematika nedostatku prvodárců je téma, které trápí nejen Česko, ale je to globální problém téměř v každé zemi. Podle norem by měla být v zemi 4 procenta dárců krve, u nás je jich ale jen kolem 2,5 procenta - chybí nám tedy asi 200 tisíc dárců. Rozhodl jsem se, že bych se to zkusil řešit - nejprve jsem vytvořil koncept aplikace, kterou jsem chtěl dát na sociální sítě, protože pracuji jako UI a UX designer. Nakonec jsem si řekl, že to není špatný nápad, který by ve výsledku mohl pomoci zachraňovat lidské životy, a vytvořil projekt. S ním jsem se přihlásil do celorepublikové soutěže pro středoškoláky Soutěž & Podnikej, ve které jsem uspěl. Dnes pracuji na tom, aby se to rozjelo dál - nabíráme první klienty, sjednáváme schůzky, snažíme se věc řešit ministerstvem zdravotnictvím, Českým červeným křížem a podobně.

Můžete v kostce popsat, na jaké bázi bude tato aplikace fungovat?
Lidé budou mít aplikaci ve svém chytrém telefonu. Kromě základních obecných informací o vás jako o dárci, tedy kdy máte jít znovu darovat, případně kolika lidem jste pravděpodobně pomohli, jsou součástí i herní prvky. Najdete tam žebříček, takže se můžete porovnávat s přáteli, můžete vidět, jak jste na tom jako dárce lokálně nebo globálně. Funguje i systém odměn - dárci krve mohou sbírat digitální odznáčky za to, že pravidelně darují nejcennější tekutinu, nebo za každé desáté a dvacáté darování. Snažíme se navázat také spolupráci se společnostmi, které by nabízely za pravidelné dárcovství zajímavé odměny. Chceme třeba s pojišťovnami vyjednat levnější pojistné, a tak dále. Komunita má inspirovat mladé prvodárce, informovat je o důležitosti dárcovství, ale především bořit klišé strachu, které kolem tohoto tématu panuje. Jako platforma pro komunitu mají sloužit sociální sítě, ale také webová a později mobilní aplikace, kterou jsem naprogramoval.

Podílel se na grafice e-shopu na dalniční známky

Zapojil jste se i do týmu, který se rozhodl dokázat státu, že jde vytvořit systém elektronického prodeje dálničních známek za jediný víkend. Ten původní byl totiž vysoutěžen za 400 milionů korun, což odborná veřejnost kritizovala. Co vás k tomu vedlo?
Zajímal mě především vizuální vzhled výsledného e-shopu. Napsal jsem tedy známému designérovi ze společnosti, která hackathon vedla. Zjistil jsem, že mají ještě místo v týmu designérů pro tento projekt, a tak jsem se k nim přidal spolu s dalšími třemi designéry. Společně jsme byli zodpovědní za grafický návrh webu a řešení. Přes víkend se snažila spousta dobrovolníků programátorů z celého Česka vyvinout e-shop, aby byl funkční a dokázali, že toto řešení jde vymyslet zdarma. Podílel jsem se tedy na grafické části, která se pak předávala programátorům, aby to celé fungovalo.

Ve svých devatenácti letech už se o sebe dokážete postarat. Plánujete i založení vlastní firmy?
Momentálně jsem podnikatel živnostník a chystám se založit si vlastní firmu, která bude vést projekt Daruj krev, a v budoucnu i další projekty z oblasti zdravotnictví.

Každé prázdniny jsem dělal nějaký projekt

Jak jste se vlastně dostal k programování?
Asi ve čtrnácti letech jsem se dostal poprvé k sadě programů - a v té byly i programy na design, tvorbu webových stránek, animací a podobně. Začal jsem tedy dělat návrhy webových stránek a aplikací a programovat webové stránky. Od toho jsem se pak odpíchl a v šestnácti budoval vlastní sociální síť jako svůj největší projekt. Každé prázdniny jsem nějaký takový projekt dělal, abych se nenudil. Sociální síť fungovala a bylo to fajn, i když ji používali jen moji kamarádi. Protože ale design nebyl úplně ideální, rozhodl jsem se mu věnovat více pozornosti. Další roky jsem se tedy soustředil hlavně na to, abych se zdokonalil v designu a pracoval na tom každý den. Později se ozývali první klienti - například z Kuvajtu, se kterými jsem potom spolupracoval několik let. Dnes se mnou spolupracují velké společnosti v Česku i zahraničí.

Studujete v posledním ročníku přerovského gymnázia - jaké máte další cíle? Zůstanete v Česku, nebo byste se chtěl uplatnit v zahraničí?
Design mě baví a budu ho dělat určitě dál - chtěl bych se zaměřovat i na další sociální problémy, které jsou, a pomáhat této společnosti. Rozhodně chci zůstat v Česku, protože jsme na tom skvěle - máme se ekonomicky dobře a daří se nám. Po škole bych chtěl jít studovat na Masarykovu univerzitu do Brna obchod a finance, protože mě to hodně zajímá a chtěl bych rozšiřovat své obzory. Jde ale o to, kam bude směřovat celý projekt Daruju krev, se kterým chceme pokrýt síť nemocnic a expandovat i do zahraničí. Uvidíme, jak to bude časově možné.

Přerv není tak špatné město

Jaký je váš vztah k Přerovu, kde žijete?
Přerov není tak špatné město, jak někteří tvrdí. Žije tu dost lidí, je zde hodně obchodních center i kaváren, což se mi líbí, protože já rád trávím čas v kavárnách. Podle mě je důležité komunikovat s ostatními, protože v životě jde o kontakty, kolik lidí člověk zná a s kolika se snaží navázat vztahy. Myslím si, že když se člověk snaží zlepšovat někomu jinému život, je to klíč ke štěstí. Minimálně pro mě. Věřím, že k tomu většina lidí časem dojde.

Přece jen - ve čtrnácti letech nezačne s programováním každý. Kdo byl vaším největším vzorem?
K programování mě přivedl můj otec, který je programátor. To mě hodně motivovalo, protože jsem mu chtěl dokázat, že to zvládnu taky. Byla v tom taková ta typická rivalita mezi otcem a synem. Když jsem za ním přišel, tak mi řekl, že je to na nic a dalo by se to udělat efektivněji. Na jednu stranu mě to zklamalo, zvlášť po deseti hodinách na nějakém přihlášení, na stranu druhou motivovalo k tomu, abych se to opravdu naučil. Můj otec mi to vždycky dokázal velmi dobře vysvětlit, takže měl obrovskou zásluhu na tom, kam jsem se dostal. Měli jsme doma také podnájemníka - Milana Večerku, což byl člověk, který k nám přinesl balíček programů, na němž jsem začínal. Bez něj bych pravděpodobně nikdy nezačal dělat design, protože bych neměl programy, které by mi ležely na ploše. Maminka je učitelka na základní škole a vždy mě ve všem podporovala. Člověk by si měl vážit rodiny, které na vás záleží nejvíce. Protože v životě přijde spousta lidí, a nikomu na vás nebude záležet tak, jako na vás záleží vaší rodině.

Od učitelů jsem měl vždy obrovskou podporu

Máte před maturitou na gymnáziu. Dá se vůbec skloubit časově náročná profese se studiem?
Učitelé na gymnáziu mě podporují a motivují i po psychické stránce. Byl jsem asi dost tvrdohlavý v tom, že jsem se vždycky snažil dávat sto procent práci, ale neviděl úplně ten přínos školy. Teď, když člověk ze školy odchází, uvědomuje si, že je poměrně zajímavé učit se o literatuře, historii a dalších věcech. Na druhé straně si myslím, že jsem ten čas využil tak, jak jsem měl a dostalo mě to tam, kde jsem. Od učitelů jsem měl vždycky obrovskou podporu - mohl jsem například používat notebook v hodině, protože jsem na něm často pracoval. Je super slyšet od učitelů: „Ok, dostal jsi čtyřku, ale všichni víme, že děláš něco jiného“. Tímto mě asi škola nejvíce podpořila - i mí spolužáci a spolužačky.

Myslíte si, že je důležité mít kolem sebe ty správné lidi? Měl jste na ně štěstí?
Podle mého názoru je člověk průměrem pěti nejbližších lidí. Když se člověk obklopuje těmi správnými lidmi, dělá to z něj lepšího člověka. A naopak - když tráví čas s těmi, kteří ho stahují dolů, takzvanými toxickými lidmi, tak i úroveň a smýšlení se přizpůsobují těmto lidem. Hodně mi pomohl Petr Kopeček z CzechInvestu, který byl v rámci soutěže mým osobním mentorem.

Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Mým koníčkem je scházet se s přáteli - snažím se investovat čas do toho, abych s nimi jezdil na výlety a baví mě i turistika.