A i když zrovna ona neměla na růžích ustálo, na její pohodě se to nijak neodrazilo. Rodina tvrdí: To je tím, že naše babička je věčný snílek a filozof! „Milovala knihy, ráda četla beletrii i verše a dodnes spatra recituje dlouhé a náročné básničky. Dokázala celé hodiny přemítat o různých věcech a vždycky se v myšlenkách víc pohybovala nad zemí,“ říká její vnučka Hanka. Recept na dlouhověkost paní Klesnilová nemá – i když jeden možná ano. „Žila jsem pro své dvě děti. A pro děti svých dětí,“ připomíná.

Její velkou láskou byla také zahrádka, která pro ni byla potěšením od jara do podzimu. Teď už si sice prací venku zdraví neutužuje, ale stále si udržuje kondičku. „Pravidelně každý den ráno cvičí. A taky se drží rad lékaře. Doktorem je totiž její syn Josef,“ směje se dcera Zdeňka Zinková, která si maminku hýčká ve svém domě v Kozlovicích jako v bavlnce. Život paní Marie ale nebyl procházkou růžovou zahradou. Když totiž měla dva roky, tak jejího tátu kopl kůň a na následky zranění její otec zemřel.

Stejně jako její mamince ani paní Marii nebylo nakonec dopřáno žít po boku milovaného muže. Deset let po svatbě totiž její manžel zemřel po nešťastném pádu z kola. Tehdy se psal válečný rok 1941 a čtyřiatřicetiletá vdova zůstala žít ve své rodné Šišmě na Přerovsku se dvěma malými dětmi. „Naše maminka ale byla vždy optimista, takže všechno zvládla. Neměla žádné vzdělání a pracovala jako dělnice v přerovské Jutě, později uklízela v nemocnici na dětském oddělení. Ale uživila nás a udržela i na studiích, což nebylo právě vždy jednoduché. Žila jen pro nás a máme jí tedy co vracet,“ přemítá její dcera. Marie Klesnilová byla už odmala vychovávana ke křesťanské víře.

Přesto je už šedesát let členkou komunistické strany a celý život se zajímá o politické dění nejen u nás, ale i v zahraničí. „Teď se ale babička vrací stále častěji ke svému dětství, ke kořenům. A i když nechodí do kostela, tak se každý večer modlí. Za nás za všechny…“ říká vnučka Hanka. Stoletá Marie Klesnilová z Kozlovic má dvě děti, sedm vnuků, dvanáct pravnuků a na cestě je dokonce už i prapravnouče.