Její autoři František Riegl a Milan Zaoral v ní obsáhli období konce Rakousko-Uherské monarchie, válečné konflikty, První i Druhou republiku.

„Děláme to hlavně kvůli mladým lidem, kterým dnes chybí povědomí o minulosti. Snažíme se jim to předat trochu jinou formou, než znají ze školy. Často jim vyprávím o tom, co jsem sám prožil a pamatuji,“ zmínil třiaosmdesátiletý František Riegl.

Milan Zaoral vidí problém jinde. „Historie se začíná trošku falšovat, konkrétně u tématu sudetští Němci. Proto jsou zde originály, aby si každý udělal svůj úsudek,“ podotkl.

Expozice je rozdělena do několika částí.

„Obsáhlá je první světová válka, na kterou navazuje legionářská tématika. K ní musím podotknout, že veškeré materiály jsou autentické, nevystavujeme žádné kopie. Samostatnou kapitolou je První republika, období okupace, Židé v Kojetíně a druhá světová válka. Vše uzavírá rok 1945, kdy se prezident Edvard Beneš vrátil z exilu do Prahy,“ shrnul František Riegl s tím, že poválečné období a éru socialismu by rád prezentoval příští rok.


Podle muzejníka a etnografa Milana Zahradníka je v časovém a historickém rámci jedno století pouze malý střípek.

„Pro náš národ to bylo období plné zvratů a formování národní identity. Období plné významných let zakončených osmičkou. Bohužel už ne tak radostných jako byl 28. říjen 1918,“ řekl.

Rok 1938 znamenal konec tzv. První republiky, kdy část území musela být postoupena Německu. V únoru 1948 vyvrcholila vládní krize komunistickým převratem a v roce 1968 do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy.

„Nedávno mi jeden známý při družné debatě, která se týkala naší historie, řekl, že co bylo, bylo, a co jsem nezažil, o tom nemám debatovat. Já si naopak myslím, že každý národ by měl znát svoji historii a poučit se z ní, protože historie se mnohdy opakuje a můžeme v ní najít odpovědi na soudobé problémy,“ zmínil Milan Zahradník.

Přání? Republika bez blbců

Starosta města Jiří Šírek věří, že si návštěvníci cestu na výstavu najdou.

„Doufám, že ti, kteří přijdou, si, když už nic jiného, odnesou hlavně to, že můžeme být hrdí na naši minulost. Měli bychom o některých věcech více přemýšlet,“ řekl.

Někteří pamětníci vzpomínali i na zlé časy.

„Ani období první světové války nebylo tak zlé jako to, co se dělo po roce 1948. Nejhorší bylo prvních deset nebo dvanáct let. Tehdy přestal být bratr bratrem a na lidech se chtělo, aby jeden druhého udával,“ připomněl dvaaosmdesátiletý Václav Vymětalík.

A co by popřál republice do další stovky?

„Aby se jí podařilo zbavit se blbců, protože blbý člověk je ten největší nepřítel, dokonce i sám sobě,“ uzavřel Václav Vymětalík.