Podle jejích slov jsou nepřítelem českého zdravotnictví v boji s novým typem koronaviru staré nemocniční budovy, postavené před desítkami let. Chybějí v nich totiž oddělené boxy, které zaručí izolaci pacientů.

Jak zvládá přerovské ARO péči o pacienty, kteří byli pozitivně testováni na nový typ koronaviru? V čem je pro vás tato zkušenost nová?
Péče o covid pozitivní pacienty úzce souvisí s péčí o suspektní pacienty (s podezřením na nákazu), celkovým systémem triáže (tříděním) a organizací péče o všechny ostatní pacienty. Na našem oddělení ARO se potkávají všechny tyto kategorie, což zvyšuje nároky na organizaci péče. Tým složený ze sester a ošetřovatelek si pečlivě plánuje individuální ošetřovatelský plán péče o pacienty podle jejich aktuálního stavu a počtu. To vyžaduje mimo jiné střídání personálu po třech až čtyřech hodinách a přísné dodržování hygienického bariérového režimu v používání osobních ochranných pracovních prostředků, aby nedošlo ke kontaminaci.

Bylo pro zdravotníky těžké zvyknout si na celodenní nošení ochranných pracovních prostředků?
Přináší to s sebou omezení volného pohybu, větší pocení, ale také zhoršený zrak vlivem zamlžení ochranných i dioptrických brýlí, zhoršený nebo vůbec žádný pohmat a cit v rukou, způsobený mnoha vrstvami rukavic při psaní dokumentace a obsluze infúzní techniky. V neposlední řadě je zhoršená komunikace mezi personálem, zaviněná zhoršeným zrakem, špatnou slyšitelností a sníženou rozpoznatelností jednotlivých členů personálu. V ochranném overalu totiž vypadáme všichni stejně, takže je potom těžké rozeznat od sebe jednotlivé členy multidisciplinárního týmu. Představte si, že se oblečete do ochranného overalu, ve kterém si vytvoříte prostor jakéhosi „vlastního vakua“, které vám celkově ztíží práci výše uvedenými faktory. To vás ještě omezí natolik, že si před oblečením musíte pečlivě časově vyhodnotit váš pracovní plán podle priorit, efektivity a individuálních potřeb pacienta s provozem oddělení, abyste nedělali zbytečné úkony navíc, které vás zbytečně vyčerpají a způsobí vám rychlým tempem a zvýšeným dýcháním horší viditelnost. Musíte neustále myslet na to, že v obleku nevydržíte déle jak čtyři hodiny, a pak musíte předat službu dalšímu střídajícímu členovi týmu. Bývá časté, že se vám z důvodu sníženého přísunu kyslíku, který je daný zejména respirátorem třídy FFP3, začne motat hlava a dělat mdlo. V případě, že během práce dojde ke kontaminaci vaší kůže, musíte si danou část ihned řádně vydezinfikovat, a jít se převléknout.

Existuje něco, co „covid éra“ českým zdravotníkům dala?
Celá situace s sebou přináší strach a obavu z nákazy. Nejen běžných občanů v ulicích, ale i mezi zdravotníky. Zdravotnický personál si totiž zvlášť uvědomuje, že může být v případě nákazy přenašečem mezi „covid nepozitivními“ pacienty. I přesto, že na nás tento stres působil, zachovali jsme se profesionálně a postavili se situaci čelem. V neposlední řadě nám tato zkušenost dala to, že péči o pacienta v kritickém stavu, jenž vyžaduje umělou plicní ventilaci, je schopno poskytnout pouze naše pracoviště.

Jsou dnešní oddělení přerovské nemocnice, která byla zbudována před několika desítkami let, vybavena na boj s nebezpečnou nákazou?
Z hlediska konstituce nemocniční budovy je ARO propojeno s dlouhodobou intenzivní péčí prostřednictvím společného technického zázemí. Jedná se o společnou dezinfekční místnost, prostory pro přípravu výživy pro pacienty, ale i společnou šatnu nebo sklad zdravotnického materiálu. Tyto části jsou bohužel společné pro obě oddělení, což bylo v tuto chvíli nežádoucí z důvodu nutnosti oddělit čistou (ne covid DIP) a infekční (covid ARO) část. Nelehkým úkolem bylo oddělit oba provozy od sebe. Tedy provoz neinfekční a infekční, tedy tým připravený na přijetí covid pacienta. Tak, aby se oba týmy po celou dobu nouzové situace nepotkávaly, a eliminovalo se tak riziko vzniku nákazy. Tento úkol jsme rozdělili do jednotlivých kroků. Prvním bylo vyčlenění týmu pro zajištění anesteziologické péče pro operační sály, což nám trochu usnadnilo vládní nařízení k omezení plánované operativy. Vyčlenit anesteziologický tým znamenalo přepsat služby, přestěhovat anesteziologické zázemí do prostor jiných oddělení a vytvoření neinfekční přístupové cesty do nemocnice. Tyto změny samozřejmě navazovaly na reorganizaci operačních sálů tak, aby byla plně zajištěna péče jak o akutní pacienty, tak o covid pozitivní. Bylo nutné odizolovat dlouhodobou intenzivní péči, vytvořit provizorní šatnu personálu v čekárně CT, sklad zdravotnického materiálu přesunout do sklepa a v neposlední řadě logisticky přesunout zásobování oddělení „neinfekční“ přístupovou cestou do nemocnice. Je nutné říci, že ani jedno opatření není pro fungování provozu oddělení ideální. Byla však nezbytně nutná a za daných okolností a omezených možností to byla ta nejlepší volba. Pro zajištění ARO péče jak pro covid i necovid pacienty bylo nutné oddělení rozdělit na dvě izolované části, tedy infekční a neinfekční. Každá z nich měla trvale přidělený personál. Nově vytvořenou infekční a neinfekční nemocniční cestou bylo zajištěno, aby se jednotlivé týmy nepotkávaly. Pro covid pozitivní a suspektní pacienty zůstalo připraveno pětilůžkové ARO. Toto rozdělení oddělení nezahrnovalo jen přesun pacientů a prostředí pro ně, ale neminulo ani přesuny personálu a jeho zázemí - včetně IT techniky. Přesunuly se pracovny pro vrchní i staniční sestry do provizorních skladovacích prostor, a také zázemí pro lékařský i nelékařský personál.

V čem jsou specifika péče o pacienty s nákazou?
Pro tyto účely byl v nemocnici vytvořen v těsné spolupráci s hlavní sestrou takzvaný covid tým, složený z lékaře a dvou sester. Tým byl po čtyřiadvacet hodin k dispozici pro celou nemocnici, a to jak na telefonu, tak fyzicky v případě potřeby pokynů v péči o covid pacienty. Celý proces přijetí covid pacienta měl stanovený postup - při vstupu do zdravotnického zařízení byl vyhodnocen jeho stav (zda je suspektní či pozitivní) a následně byl odeslán na příslušné specializované pracoviště. Důležitým faktorem bývá rychlá diagnostika a určení nemoci.

Pokud jde o technické zázemí a vybavení, co považujete za ideál péče o pacienty s Covid-19?
Ideální péče by měla obsahovat boxový systém na ARO, dostatek personálu, ale i ochranných pomůcek. Důležité je vyhovující technické zázemí, ale i psychická podpora. Zkrátka struktura oddělení, které bude nabízet stoprocentní vybavenost (včetně správného nastavení klimatizace) pro samostatný oddělený provoz v případě budoucího vzniku podobné situace. Vedení nemocnice nám zajistilo dostatečné množství ochranných pomůcek, za což chceme poděkovat, ale pomoc poskytli i sponzoři a dobrovolníci, kteří nabídli pomoc zvláště v ošetřovatelské péči.

Jsou podle vás razantní opatření vlády na místě, nebo už je na místě postupné rozvolňování? Je to tak, že si budeme muset na nový typ koronaviru zvykat?
Včasná opatření vlády byla určitě přínosem. Je to zřejmé zvláště při srovnání s výskytem nemocných v jiných státech, kde byla tato opatření zavedena později než u nás. Postupné uvolňování opatření v závislosti na vývoji situace v zemi jsou podle mého názoru na místě. Je nutné opět zprovoznit i plánovanou péči, jak operační, tak ambulantní.

Setkala jste se s tím, že se vám lidé vyhýbali jen kvůli tomu, že pracujete na infekčním pracovišti? Jakou roli hrají předsudky a strach z neznámého?
Předsudky jsou součástí lidského života. V těchto nouzových situacích se vždy projeví charakter člověka. Na druhé straně musíme být jako zdravotníci zvláště tolerantní k obavám lidí o vlastní zdraví a být ostatním oporou.

Zdravotní sestry musejí skloubit profesi s péčí o rodinu. Je to náročné?
Náš tým je různorodý. Největší zátěž pociťují zaměstnanci, kteří chtějí pracovat, ale současně mají doma děti školou povinné, pracujícího partnera a starší rodiče v rizikové skupině. Toto je podle mého názoru nejnáročnější kombinace. Proto jim tímto děkuji za pomoc. Na druhé straně vidím jako výhodu směnný provoz, který umožňuje výměnu domácího dozoru o tyto rizikové skupiny. Díky plné docházce zaměstnanců nejsou potřeba přesčasové hodiny, a tudíž vzniká prostor pro pravidelné směny a odpočinek.

Ing. Bc. Andrea Czvalingová má 49 let,
absolvovala VŠE Masarykovy univerzity v Brně, Fakultu ekonomicko-správní, Fakulty managementu a marketingu a Fakulty humanitních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Má za sebou praxi v oboru domácí péče, sedmnáct let pracovala na oddělení ARO Fakultní nemocnice v Olomouci, pět let v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. Má za sebou zahraniční praxe, vedoucí pozice v sociálních službách. Nyní pracuje jako vrchní sestra na anesteziologicko-resuscitačním oddělení přerovské nemocnice.