Jak ukázal bleskový průzkum Deníku v ulicích Přerova, slova „okupace" či „invaze" jim s ohledem na eskalaci konfliktů v různých částech světa a především děním na Ukrajině nejsou cizí.

Kdyby nastala podobná situace jako v srpnu 1968 dnes, národ by se zřejmě stejně jako před šestačtyřiceti lety rozdělil na dvě půlky – jedna část lidí by se s invazí smířila, protože by nechtěla přijít o své jistoty, druhá by šla hlavou proti zdi.

„Kdybych měl rodinu, tak bych se k tomu, co se stalo v srpnu 1968, postavil čelem. Ruské tanky bych zkřivil a naházel do Bečvy," řekl s úsměvem sedmatřicetiletý David Chalupecký z Přerova. Přestože by mu za podobná slova před rokem 1989 hrozilo vězení.

Chtěl bych něco změnit

Snímky ze srpnového vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Přerova v roce 1968.Stejně jako ostatní z oslovených zástupců mladé generace vnímá i on podobnost událostí srpna 1968 v Českos­lovensku s děním posledních týdnů na Ukrajině.

„Jsem voják a dnešní situace mě znepokojuje. Válčí se na mnoha kontinentech, což není dobré. Lidé by se měli zklidnit, jinak to špatně skončí," zvážněl.

Jeho manželka by se podle svých slov zachovala tak, aby ochránila rodinu a děti.

„Měla bych asi strach, protože vím, že bych sama nic neovlivnila," prohlásila jednoznačně dvaatřicetile­tá žena.

Okupantů by se podle svých slov nezalekl třiadvacetiletý Tomáš B. z Přerova.

„Vcítit se do toho, co se tenkrát v naší zemi dělo, dokážu dost dobře. Určitě bych chtěl něco změnit, a bral bych si to hodně osobně," řekl s tím, že se prý opakování historie neobává.

Bojím se, že bude válka

Opačného názoru je dvaadvacetiletá Denisa S. z Přerova.

V dopoledních hodinách začalo spontánní vylepování letáků a psaní hesel na ulicích.„Není to pro nás úplně vzdálená hrozba s ohledem na to, co se děje na Ukrajině. Bojím se, že se může konflikt rozšířit do celého světa a bude válka," shrnula mladá žena.

Ta by se podle svých slov okupantům postavila.

Někteří z oslovených ale při otázce, co se stalo v srpnu 1968, odpovídali spíše těkavými pohledy a vyhýbavými odpověďmi. Neznalost historie omlouvali smíchem.

„Ty brďo, asi bych čuměl. Neumím si příjezd tanků představit," přiznal se pětadvacetiletý Tomáš Zapletal.

„Nevím, co bych udělala, je to pro mě vzdálená minulost," doplnila také čtyřiadvacetiletá Monika Špunarová.

Asi bych tady přežíval

Další z oslovených měli o okupaci matné povědomí a nebáli se polemizovat o své odvaze.

„Asi bych tady přežíval, nic jiného by se nedalo udělat," pokrčil rameny třiadvacetiletý Jiří Novák.

„A co by to pomohlo skákat po tanku? Byly jen dvě možnosti – buď se sbalit a emigrovat, nebo se zavřít a dělat, že tu nejsem," uzavřela debatu pragmaticky dvaadvacetiletá Magdalena Dokládalová.