Název letošního ročníku Animal & Industrial mnohé napovídá.

„Charakterizuje výtvarné vyjadřovací prostředky obou umělců. Animal Gabrielovi Jogínky v kontrapunktu s industriálními kompozicemi Fialy," přiblížila Věra Rakovská vedoucí odboru školství a kultury na radnici v Lipníku nad Bečvou.

Výstava Kov ve městě nabídne celkem patnáct exponátů.

„Ty budou rozmístěny celkem na sedmi místech v historickém jádru města," uvedla kurátorka výstavy Marcela Kleckerová.

Kovářské práce budou zdobit město do konce září, návštěvníci i letos mohou hlasovat o nejoblíbenější exponát. V červenci vyjde k unikátní výstavě také katalog. 

O autorech

Prof. ak. sochař Michal Gabriel (*1960)

Český sochař a vysokoškolský učitel. V roce 1987 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, ve stejném roce založil spolu s dalšími umělci své generace legendární skupinu Tvrdohlaví, která výrazně ovlivnila české výtvarné umění poslední dekády minulého tisíciletí. V roce 1995 za svoji tvorbu obdržel prestižní cenu Jindřicha Chalupeckého. Působí jako vedoucí ateliéru figurálního sochařství na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. V roce 2009 byl jmenován profesorem.

V díle Michala Gabriela se objevuje celá řada námětů, které jej během života oslovily. V rané fázi tvorby je to především zaujetí pro sochařské umění starověkých civilizací, velmi zajímavé jsou florální přesahy, přemýšlení nad rostlinami, jejich vývojem a blízkostí s lidskou anatomií. Michal Gabriel rád přemýšlí také o zvířecí říši a postupem času si vytvořil své vlastní sochařské archetypy tvorů. Oblíbení jsou žraloci, které se zálibou instaluje do volné krajiny ve skupinách,stejně jako koně, nebo jezdce na koních.

Zcela osobitý je i Gabrielův přístup k materiálu. Má radost ze soch odlitých z bronzu. Oblíbil si i odlévání soch z pryskyřic, do kterých se zálibou vkládá drobné suché přírodní plody. Nevšední textura jeho soch je zcela ojedinělá. Skořápky z oříšků, čepičky z žaludů, slupky burských ořechů, apod. dodávají sochám detail, něžnost a jakýsi přírodní přesah neživých skulptur, které v sobě nesou původně živé fragmenty.

Mezi jeho významná díla patří spolupráce na výtvarné výzdobě v pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha.

Václav Fiala (*1955)

Český výtvarník a sochař. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1976 – 1992 uspořádal řadu samostatných výstav obrazů, kreseb a grafiky. V roce 1985 podnikl cestu po Indii a Nepálu, o které napsal knihu V Indii jen tak (1994).

Od roku 1992 vytváří své sochařské práce. V roce 1994 se představil železnými sochami v prestižní pražské galerii Nová síň a dřevěnými sochami-stavbami v Národním technickém muzeu v Praze. Následovala řada autorských výstav a účast na mnoha společných výstavách. V roce 1996 realizoval v Rožnově pod Radhoštěm první práci do veřejného prostoru Pomník obětem první a druhé světové války, který se později stal významným příspěvkem v pomníkové tvorbě po roce 1990 u nás.

V roce 1997 představil své práce na rozsáhlé výstavě ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Ve stejném roce získal grant americké nadace Pollock-Krasner a vystavoval v newyorkském Socrates Sculpture Park.

Zúčastnil se mnoha mezinárodních sochařských sympozií, která mu umožnila realizovat práce s kamenem, dřevem a železem. V letech 2004 a 2005 vystavoval na největší sochařské výstavě Sculpture by the Sea v Sydney, kde dvakrát získal hlavní cenu Sydney Sculpture Prize.

Fialův sochařský přístup je založen na redukci tvarů a je mnohdy inspirován architekturou. I v malých sochách se odráží jeho smysl pro monumentalitu. Jedním z nejdůležitějších rysů Fialovy tvorby je jeho cit pro začlenění sochy do prostoru.