I když se v den, kdy se rozhodovalo o nové hlavě státu, necítila moc dobře a musela ležet v posteli, oblékla si slušivou halenku a sukni a čekala na členy okrskové komise. Její volba prý byla od počátku jasná.

„Mám ráda šlechtu, takže jsem svůj hlas dala Karlu Schwarzenbergovi. Tady v Přerově jsem se totiž před mnoha lety setkala s hrabětem Šternberkem, který tu pracoval na faře, protože nemohl najít nikde uplatnění. Mám na to moc pěkné vzpomínky, chodili jsme alejí u Bečvy a vyprávěl mi o historii rodu. Byl velmi vzdělaný," svěřila se stařenka, která pochází z Tršic a velkou část života prožila v Opavě.

Anežka Wonischová není jedinou ženou z Domova pro seniory v Přerově, které pamatují „tatíčka Masaryka" a první republiku. Rovnou stovku oslaví letos i Alžběta Vozihnojová, která se rozhodla dát svůj hlas Miloši Zemanovi. A to i přesto, že byli oba její rodiče šlechtického původu. Pochází z Polanky nad Odrou, jejímž čestným občanem se stal v roce 1935 právě T. G. Masaryk.

„My jsme měli prezidenta Masaryka a to byl náš tatíček. Pamatuji si, že když jsem byla tak ve druhé třídě, přirajtoval z Ostravy na vraném koníku až do Svinova k poště. Přijel úplně sám, bez nikoho, žádná ochranka, jak teď. My jsme byli tak šťastní, protože jsme ho zbožňovali. Toho už nikdo nepřekoná,"zas­nila se.

Dva poslední čeští prezidenti - Václav Havel a Václav Klaus – ji prý zklamali.

„Havel? Ten pro drobný lid neudělal vůbec nic – jen pro ty velikány. A Klaus je to samé," míní. A proč se rozhodla volit právě Miloše Zemana?

„Je to Čech a my potřebujeme Čecha a ne cizince," řekla rozhodně Alžběta Vozihnojová, kterou Němci za druhé světové války připravili o manžela.

„Svérázný názor na přímou volbu českého prezidenta má i Ludmila Chytilová, která letos oslaví sto druhé narozeniny. Při posledním krajském a senátním klání ještě zvládla cestu do volební místnosti sama, teď jí už ale zdraví neslouží.

„Je to už čtrnáctá hlava státu, ale mezi těmi předchozími byli nejen prezidenti, ale i gauneři," řekla Ludmila Chytilová. Ta si podle svých slov vážila pouze T. G. Masaryka a Edvarda Beneše.

„Slušný byl i Ludvík Svoboda, ale ti ostatní stáli tak akorát za zdrávas královno," uzavřela.