Dnešní majitelé vily v ulici Generála Štefánika o tom, že v domě strávil část svého mládí básník Josef Kainar, dlouho nevěděli. „Tady v prvním patře je jeho studentský pokoj, který byl ale velmi malý. My ho dnes využíváme jako místnost pro pejsky. Josef Kainar prý rád sedával v obývacím pokoji, ze kterého je pěkný výhled do ulice,“ líčí Jana Tšponová, která v domě žije od roku 1963.

„Od Kainarových tento dům kupovali Martínkovi, až od nich pak naše rodina,“ dodává. Stopu Josefa Kainara už dnes ale ve vile nic nepřipomíná. „Jediné, co tu zůstalo z té doby, je vodotrysk, který je stále na zahradě,“ popisuje.

Josef Kainar žil v domě v ulici Generála Štefánika 18 v letech 1928 až 1934. Navštěvoval Palackého obecnou chlapeckou školu a už jako dítě byl velmi nadaný. „Po matce zdědil hudební talent a po otci zase lásku k literatuře. Už od pěti let hrál na housle a zkoušel komponovat na klavír. V sedmi letech napsal svou první básničku a kromě toho také rád kreslil,“ přiblížil historik Jiří Lapáček.

Dětství měl těžké

Jeho dětství se změnilo, když mu bylo deset let. Rodiče se v roce 1927 rozvedli a otec se brzy poté znovu oženil. Zatímco otec Josefa Kainara zůstal bydlet v Přerově, jeho matka se sestrou se odstěhovaly na Slovensko. Mladý básník žil v domě s otcem a jeho novou manželkou. Ta ale děti svého muže z prvního manželství upřímně nesnášela.

Z vyprávění své tchýně zná rodinnou historii Josefa Kainara pětaosmdesátiletá Zdeňka Mollinová, která bydlí ve vedlejším domě. „My jsme to věděli jen od našich, že tady bydlel pan úředník Kainar a jeho kluk po všech těch problémech, které s ním byly, nakonec úspěšně dostudoval a prosadil se,“ vzpomíná.

V dětství to prý měl ale Kainar těžké. „Když za otcem jeho děti chodily, macecha dávala okázale najevo, že jí to vadí. Jak už to u těch rozvedených manželů bývá,“ popisuje. Rozvody navíc v té době nebyly tak časté a na děti z rozvrácených poměrů se mnozí dívali skrz prsty. I to mohlo mladého básníka ovlivnit.

„Otec Josefa Kainara byl, jak se tradovalo, vášnivý zahradník. Na zahradě byla spousta stromů, růže, přes loubí klematis. Dbal na to, aby byla zahrada užitková a zároveň krásná s vydusanými cestičkami. Pokud záhon na zeleninu - tak jako vojáci v zákrytu,“ popisuje Mollinová.

Mladý Josef Kainar začal kvůli rozháraným rodinným poměrům chodit už v primě za školu, takže ze 43 zameškaných hodin měl 20 neomluvených. „Za to si vysloužil sníženou známku z chování, což bylo doprovázeno nepříliš výraznými studijními výsledky. Ve kvartě a kvintě dokonce propadl z matematiky,“ poznamenal historik Jiří Lapáček.

Pokusil se o sebevraždu

Hudební nadání ale Josef Kainar v Přerově rozvíjel. Navštěvoval nepovinný zpěv, školu orchestrální hry, v tercii dal s kamarády dohromady malý tango-orchestr. V kvintě se začal učit hrát i na kytaru. V té době také zkoušel psát první písňové texty, pokoušel se prosadit ve studentském časopise a veřejně recitoval.

Kainar v Přerově prožil ještě jednu osudnou událost - kvůli nešťastné lásce se v sedmnácti letech pokusil o sebevraždu. Vyšetřovací spis nakonec konstatoval, že čin spáchal v duševní depresi, na kterou ale neměly vliv rodinné ani školní problémy. Ze vzpomínek kamarádů vyplynulo, že příčinou byla jeho nešťastná láska k o rok starší Janě Jurečkové. Dozvuky tohoto prožitku najdeme v cyklu básní Z písní Janě.

„Je pravděpodobné, že Přerov z různých důvodů Josefu Kainarovi k srdci nepřirostl. Rodinné trable, trápení s láskou vyvolávaly smutné vzpomínky. Přesto s rodným městem kontakty nezpřetrhal a později se sem vracel,“ zmínil Lapáček.

Kainar se s rodiči odstěhoval do Olomouce, kde pro něj začala nová životní etapa. Později vystudoval češtinu a francouzštinu na Karlově univerzitě v Praze. Po válce žil v Brně, kde pracoval jako novinář v deníku Rovnost a spolupracoval i s pražským Divadlem satiry. Zemřel 16. listopadu 1971 ve věku 54 let.

Pamětní deska i vzpomínka na Kainarovu tvorbu

Pamětní deska Josefa Kainara je inspirována autoportrétem, který básník sám vytvořil. „Jak to s pamětní deskou bylo? Jeden Přerovák přišel s nápadem, druhý Přerovák - Josef Kainar - poskytl kresbu a zhotovil autoportrét. Třetí Přerovák Miloš Flašar navrhl grafickou podobu, v sousedním Beňově ji vyrobili a statutární město ji zaplatilo. Pamětní deska je umístěna na domě dalších Přerovanů, kteří svolili k tomu, aby tady mohla být,“ přiblížila Daniela Novotná z Kanceláře primátora.

Známého básníka připomněl v pátek odpoledne také program v rámci Evropského dne hudby. Hrálo se a zpívalo na několika místech ve městě - u kina Hvězda vystoupil Pěvecký sbor Vocantes, u Přerovanky skupina Beltane Girls. V altánku parku Michalov předvedla bubenickou show skupina Drumkids ze Základní umělecké školy B. Kozánka společně s talentovanými kytaristy.

Básníka Josefa Kainara připomněl v pátek odpoledne i program v rámci Evropského dne hudby. Podívejte se: 

Fotogalerie: Přerov Evropský den hudby


Program pak pokračoval v podvečer u majáku v Bezručově ulici, kde zazněly v podání Petr Stojan Quartetu zhudebněné básně Josefa Kainara a další melodie. S Dětskou chvilkou pro Kainara pak vystoupili žáci ze Základní školy U Tenisu, kteří přednesli verše z jeho dětské básnické sbírky.

Dětská chvilka pro Kainara. Podívejte se na video z vystoupení:

Přerov, Dětská chvilka pro Kainara | Video: Petra Poláková - Uvírová