Na konci střední školy začal důkladněji mapovat rodinou historii. Část jeho předků pochází z Jižních Čech, hodně času tak strávil v archivech po celé republice a po pěti letech se mu podařilo rodokmen úspěšně dopracovat.

„Jezdil jsem po různých archivech, v Národním archivu v Praze jsem například měl možnost nahlédnout do nobilitační listiny jednoho z předků, to byl pro mě velký zážitek. Hodně mi při pátrání po předcích pomohla i ta skutečnost, že Státní oblastní archiv v Třeboni začal jako první materiály digitalizovat. V současné době digitalizace úspěšně pokračuje i v ostatních oblastních archivech. Díky tomu je možné některé archiválie, zejména matriky, procházet i doma on-line přes internet," přibližuje.

Vzal jsem si dovolenou a odjel bádat do archivu

Jako vystudovaný právník pracoval nějakou dobu v advokacii, poté i ve státní správě. Mezitím se ve volném čase věnoval tvorbě rodokmenů pro kamarády a známé.

„Vzal jsem si například dovolenou a odjel bádat do archivu," vzpomíná.

Asi rok se připravoval na to, že by se mohl věnovat genealogii naplno, což nakonec uskutečnil. Dnes rozhodnutí nelituje a svou práci bere, řečeno s nadsázkou, jako poslání, díky kterému dokáže lidi pro dějiny nadchnout.

„Ve formě Knihy rodu se snažím klientům podat ucelený obraz toho, co jejich předci mohli v té které době zažít, co ovlivňovalo jejich životy. Je to v podstatě sonda. Skrze jednotlivé osudy předků tak vlastně lidé do sebe vstřebávají historii nenásilnou formou. Lépe pak porozumí i tomu, co je ve škole například nebavilo," říká dvaatřicetiletý genealog.

Podle jeho zkušeností má skoro každý v rodině nějakou pověst.

„Velice často se setkávám s tím, že mezi předky byl údajně napoleonský nebo švédský voják, který se při tažení vojska zdejším krajem zamiloval a už tu zůstal. Většinou to tak ale není, a kolikrát je z lidí pak cítit jisté zklamání. Dozví se však pravdu, a to je podle mě podstatné," dodává.

Pátrání

Zjistit něco o svém původu může podle Ondřeje Štěpánka každý.

„Pokaždé lidem doporučuji, aby doma zapátrali po starých rodinných dokumentech, je dobré projít staré rodinné složky, zeptat se pamětníků, na staré fotografie napsat, kdo se na nich nachází. Protože za pár let už se nebude vědět, kdo na nich je, spousta věcí se ztratí. Když pak starý člověk odejde, potomci si často neví s těmito věcmi rady nebo je to vůbec nezajímá a takové listiny nebo fotografie pak klidně i vyhodí. To je však veliká škoda, přitom stačí nabídnout takovou pozůstalost například příslušnému okresnímu archivu nebo muzeu" vysvětluje.

Důvody, proč je důležité, aby lidé znali svou rodinnou historii, jsou podle něj stále aktuální.

„Tradiční rodina se v dnešní době rozpadá. Příbuzní již nežijí pohromadě, jak bylo dříve zvykem. Lidé ztrácí přehled o širším příbuzenstvu a čas rychle utíká. Stačí jedna, dvě generace a povědomí se začne vytrácet, kořeny se začnou přetrhávat. Poznání svého rodu nás však nutí k zastavení, k ohlédnutí se zpět. Člověk se pak zamyslí i nad tím, kdo je, odkud pochází a kam směřuje." uzavírá Ondřej Štěpánek.