„Děti, neviděly jste tu mého Fanouška? Já ho tady celý den hledám," říká téměř žalostným hlasem.
Kdo je Fanoušek? To ratolesti z Mateřské školy Radost, které se přišly podívat na edukační program, věnovaný dějinám českého školství, netuší.
Dáma jako vystřižená ze starého filmu jim to vzápětí vysvětluje.
„To je můj manžel, František Slaměník, zakladatel Muzea Komenského v Přerově," objasňuje s důrazem v hlase.
Věřím, že děti si budou tuto informaci pamatovat do konce života. Možná právě některé z nich tato divadelní scénka přiměje zajímat se více o historii, říkám si.
Předškoláci se pomalu zbavují ostychu a vstupují do děje. Ocitají se totiž v učebně z dob Komenského, kde jim Fanynka postupně ukazuje všechny nezbytné „rekvizity" své doby – staré knihy, tabulky s živou abecedou nebo metličku.
„Děti, kdo z vás ještě nikdy nedostal metličkou?," ptá se jich průvodkyně. Přihlásí se dobrovolník, který se ochotně nechá vymrskat.
Ve třídě začíná být živo, takže je nejvyšší čas na přesun. Kam? Do třídy z dob Rakousko-Uherska.
Žáčci poslušně usedají do lavic, které jsou sice mohutné, ale přece jen trochu více připomínají současnou školu.
„Program předvádíme hlavně dětem ze základních škol, ale máme i jeho variace pro mateřinky a středoškoláky na základě vstupních znalostí, se kterými k nám děti přicházejí," vysvětluje muzejní pedagožka Kateřina Tomešková. Je vidět, že způsob hry, jaký muzejníci zvolili, je ten pravý.
Děti se dobře baví a vůbec jim nevadí, že je Fanynka právě poslala klečet na hrách. Na svou dobu typický způsob trestů ve školách si chtějí vyzkoušet úplně všichni.
„Vždyť to vůbec nebolí," utrousí dokonce zklamaně jedna z dívenek.
Najednou se rozezní zvonek a děti se vydávají na projížďku vláčkem. Had s průvodkyní v čele oběhne vitríny se školními pomůckami a zamíří na chodbu do učebny z dob Masaryka. A v ní čeká návštěvníky další překvapení.
Do hodiny českého jazyka vtrhne trochu popletená učitelka tělocviku, která nemůže najít tu správnou třídu. Postupně vyvolává všechny své žáky, ale ani jednou se netrefí. Ze školních lavic se ozývají salvy smíchu.
„Víte, co, děti? Tak si uděláme alespoň malou rozcvičku," rezignuje. Žáčci v uličkách upažují jako o život. „Hola, hola, základ všeho je škola," začíná recitovat básničku a nakonec dětem převede ukázkový „prvorepublikový" běh s rukama na prsou.
Na posledním stanovišti – v učebně z éry socialismu se děti trochu ztiší a zaujatě si prohlížejí obrázky.
Veselé obličeje zemědělců s pusou od ucha k uchu, obrázky z éry reálného socialismu, ze kterých dýchá budovatelské nadšení, člověka přece jen trochu zklidní, říkám si. Nebo spíše uzemní, napadá mě vzápětí.
„V této učebně se nám občas stává i to, že se výkladu ujmou samotní návštěvníci, protože si pamatují spoustu zajímavostí z vyprávění svých rodičů nebo babiček, které takovou třídu navštěvovaly," říká Kateřina Tomešková.
Ta také vysvětluje, co je hlavním smyslem programu pro děti.
„Chceme jim představit dějiny školství nejen tak, aby se podívaly na sbírkové předměty, ale pochopily, jaký smysl v té době měly. Jakmile děti dostanou do rukou věci z té doby, stávají se rázem dobovými žáky," uzavírá.
