Někde prodávají vstupenky bez omezení, jinde mají studenti nárok jen na jejich předem určený počet.

Všem čtvrťákům z gymnázia nabízí škola na jejich závěrečný školní ples dvě vstupenky za zvýhodněnou cenu. Jednu použijí sami a druhou věnují například jednomu z rodičů.

Ten druhý už si bude muset koupit lístek za běžnou cenu. „Maximálně však každému studentovi prodáme celkem pět lístků,“ upozornil ředitel gymnázia Radovan Langer.

„Je škoda, že je k dispozici jen tak málo vstupenek. Na jednu stranu chápu, že taneční sál není nafukovací. Ale mrzí mě, že studenti nižších ročníků nemají skoro vůbec žádnou šanci se tam dostat,“ řekla na to Jana Skořepová, která půjde letos na ples jen proto, že jí lístek věnoval kamarád z maturitního ročníku.

Ředitel Langer si je vědom, že škola není schopna uspokojit každého zájemce, ale jinou možnost její vedení nemá. Trochu jiný systém je zaveden na Střední průmyslové škole.

„Kapacitu sálu podělíme vždy počtem maturujících studentů tak, aby každý dostal stejné množství vstupenek. Pokud jich chce někdo méně, pak ty zbylé nabídneme v prvé řadě opět čtvrťákům, a pak teprve studentům nižších ročníků,“ vysvětlila princip na SPŠ třídní učitelka čtvrtého ročníku Lenka Kandlerová.

Zcela neomezeně probíhá naopak prodej lístků na Střední lesnické škole. „Pokud nějaký student přijde a řekne, že chce deset vstupenek, pak je dostane,“ uvedl ředitel SLŠ Miroslav Kutý.

O Hubertskou zábavu, kterou škola pojímá s velkou pompou a zve na ni v ulicích širokou veřejnost, bývá přitom každoročně velký zájem.

Gymnázium i průmyslovka při pořádání plesů striktně dodržují smlouvu s TJ Sokol, která je majitelem Sokolovny, kde se konají všechny školní plesy.

„V každé smlouvě je mimo jiné uvedeno, že maximální kapacita je v sále a přilehlých prostorách 520 lidí,“ vysvětlil předseda TJ Sokol Hranice Zdeněk Vývoda. Počet stanovili hasiči kvůli bezpečnosti.

Za překročení stanovené kapacity nese zodpovědnost pořadatel akce. V případě stužkovacích plesů jsou to tedy školy.

Pokud by se při větším než povoleném počtu lidí stal jakýkoliv problém, padl by na hlavu právě jim. „My nemáme šanci zjistit, kdo to dodržuje a kdo nikoliv. Pouze můžeme apelovat na to, aby školy smlouvy s námi dodržovaly,“ uzavřel Vývoda.

Plesy na příděl…
Každý rodič a blízký příbuzný studenta, který právě končí střední školu, mi potvrdí, že stužkovací ples je v životě jeho potomka událostí roku číslo jedna. Ne-li dokonce událostí, kterou si pamatuje celý život. Rodiče, prarodiče, ale také tety, pratety, dědové a jejich známí – ti všichni chtějí být společně u toho, když se připíná stužka na plesové šaty, které společně vybírala, navrhovala a schvalovala celá rodina. Je tedy pouze logické, že by se na takovou slávu mělo dostat do oběhu co nejvíce lístků. Jakkoliv mi argumenty o omezené kapacitě hranické Sokolovny připadají srozumitelné, nedovedu si představit, že by se zdivo této sokolovny zbortilo poté, co do budovy vstoupí o dva strýčky více. Pokud ale existují dohody, které striktně určují, kolik lidí Sokolovna pojme, nechť se stužkovací plesy konají v jiném kulturním stánku. Protože vzpomínku na jednu z nejpříjemnějších událostí studentského života by neměl zkalit pocit, že jsme „tenkrát nesehnali lístky“. (Petra Poláková-Uvírová)