Peklo se také cukroví a zdobil stromek? O tom jsme si povídali se Zdeňkou Mollinovou z Přerova.

Ta před nástupem do důchodu pracovala jako učitelka. Dodnes úzce spolupracuje s přerovským děkanátem římskokatolické církve. Zajímá se především o historii a církevní památky.

ROZHOVOR

Jaké zvyky udržovali ve vánočním čase křesťané na přelomu 19. a 20. století?

Pro křesťany jsou už skoro dva tisíce let největšími svátky v roce „Boží hody“ – vánoční, velikonoční a svatodušní. Připravovali se na ně důkladnou očistou duše i těla – modlitbami a postem. Půst ovšem neznamenal pouze hladovění, ale dobrovolný sebezápor stejně jako dnes.

Adventní půst končil o půlnoci před Božím hodem vánočním, který připadá na 25. prosince. Proto se i dnes na Štědrý den připravuje jídlo až večer, ačkoliv řada lidí neví, proč tomutak je, a považuje to za lidový zvyk.

Jaké vánoční zvyky se dodnes dochovaly a které naopak upadly téměř v zapomnění?

Křesťanské zvyky se nezměnily. Měnily se a mění lidové obyčeje, které se na vánoční svátky nabalovaly běhemstaletí, jak se proměňoval způsob života.

Před sto lety by třeba žádnou hospodyni nenapadlo v prosinci umývat okna, prát záclony a vůbec gruntovat. Proč? Utíkalo by přece drahocenné teplo.

V Přerově se už víc než sto let svítí elektřinou – není proto nutné být hotov s prací před západem slunce a večer za svitu petrolejky dělat jen takové práce, při nichž pološero nevadí, protože se dělají spíše po hmatu – proto se v zimě předlo a dralo peří. Není ani nutné nezbedné děti udržet v klidu někde za pecí pod pohrůžkou, že si pro ně přijde Žber – lidožravá obluda.

Není potřeba jim ani zabraňovat v předvánočním ochutnávání zavoláním Šperechty, která mlsounům provrtá bříško. V každé domácnosti jsou dnes už hodiny – nemusíme po štědrovečerní večeři odhadovat čas zbývající do odchodu na půlnoční mši svatou jako před sto lety tím, že některé z dětí po večeři přečetlo z biblické dějepravy zprávu o Narození Páně a místo adventních písní zpívala celá rodina koledy.

Čas do půlnoci se také ukracoval pomocí hravých věšteb z rozkrojených jablek, rozlousknutých ořechů či slitků olova. Tak by se dalo pokračovat – ale nikomunehodlám vymlouvat rozkrojení jablíčka, jenmu přeji, aby nebylo zrůdné, s křížkem místo hvězdičky uvnitř.Onyty pověry na místě víry jsoumocné…

Jak vypadal vánoční stromeček v domácnostech, rozdávaly se i v minulosti dárky? A čím se lidé obdarovávali?

Vánoční stromeček je jedním z projevů globalizace dávno předtím, než se pojmu „globalizace“ začalo užívat. Zavedl jej Martin Luther, který „zlikvidoval“ úctu ke svatým a s ní obvyklé dětské nadílky o svátcích sv. Martina a sv. Mikuláše.

Nahradil je vánoční nadílkou pod stále zeleným „rajským stromem“, ozdobeným ovocem, svíčkami a sladkostmi. Ovoce (jablka, ořechy, fíky) připomíná Adamův hřích, svíčky znamenají Pána Ježíše, jenž jest Světlem světa, a sladkosti na stromku nám mají připomínat hojnost milostí, ježnám Pán Ježíš svojí smrtí na kříži zasloužil.

Zlatý řetěz pak onoho hada, jenž naše prarodiče k neposlušnosti svedl. Snad prvním vánočním dárkem dětem byla píseň „Vom Himmel hoch“ (Z nebes výše), kterou v roce 1534 vytvořil Martin Luther pro své děti obměnou textu německé lidové taneční písně „Ich kommaus fremden Landen her“ (Z cizích zemí sem přicházím).

Ve Štrasburku byl v roce 1568 poprvé zaznamenán zvyk takzvaného „Kristova břemene“ – rance s dárky, který údajně přinášel pod stromek sám Kristus („Christkindl“). Jeho obsah vylíčil ve svém vánočním kázání roku 1671 farář Tomáš Vinita: ranec obsahoval patero věcí: jako první pamlsky - ovoce a ořechy, jako druhou - hračky, třetí byly věci potřebné jako ošacení, boty a další čtvrtou byly knihy a školní potřeby, pátou tvořily peníze. No, za těch 440 let se náměty pro obdarovávání nijak nezměnily, přibyly jen „potřeby pro volný čas“.

Z jakých pokrmů se skládala štědrovečerní tabule?

Na štědrovečerní tabuli mohlo být cokoliv kromě masa a krve z teplokrevných živočichů – postní předpisy ze všech mas povolovaly jen ryby a mořské živočichy. Jinak tam mohlo být vše „codům dal“. Kapr byl u nás nejdostupnější rybou, která se dostala ve druhé polovině devatenáctého století i na jídelní lístek běžných domácností.

V téže době se začalo objevovat také doma pečené vánoční cukroví dnešního typu, i když ne všude. Předtím se na Vánoce peklo jen obřadní pečivo z bílé mouky, především vánočky. Prvním chodem večeře bývala rybí nebo čočková polévka, po ní následovalo hlavní jídlo – pečená či jinak upravená ryba, houbový „kuba“ nebo vaječný „zapékanec“.

Jako sladkost místo dnešního moučníku různé „klevely“ ze sušeného ovoce s vánočkou, pak jablka, ořechy, křížaly. K pití pivo, ale častěji nějaký bylinkový čaj, oslazený medem. Víno jako běžný nápoj se u nás vžilo až ve dvacátém století stejně jako filé z treskovitých ryb.

Byla vždy spojena předvánoční doba se stresem, jak je tomu dnes?

Kdybychom žili před 100 lety, to bychom viděli, co je to skutečný stres. Dvanáctihodinová pracovní doba „od vidíš do nevidíš“, každá hospodyně musela umět vařit, zavařovat, nakládat, šít, plést, háčkovat, obrátit každou korunu.

Žádné jihoafrické hrozny v prosinci, španělská rajčata v říjnu, australské švestky v dubnu. Nákup na poslední chvíli? A kde a u koho, prosím vás?

Nebylo ani nákupní středisko za každým rohem, ani autobusové či vlakové spojení v zásadě odkudkoliv kamkoliv, či mobil, kterým si zavoláte taxi nebo donáškovou službu. Ne, všichni nejsme milionáři, abychom si mohli dovolit cokoliv. Ale mnozí snadno podléháme heslům, jichž uposlechnout si může dovolit jen rozmazlený Evropan, který už skoro šedesát let neví, co je to skutečný hlad a nouze.

Stres je reakce organismu na podněty ohrožující život – takže nejkrásnější svátky v roce nás mají ohrožovat na životě? Já osobně jsem přežila dědu Mráze a hodlám v klidu přežít i Santa Clause.