VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lidé z Rouského:Máme to tady rádi

ROUSKÉ - Do Rouského přijíždím téměř v pravé poledne. Auto zastavuji na návsi zrovna, když se odněkud zdáli nese zvuk poledního vyzvánění. Upravená náves je prázdná, většina okolních uliček také.

22.6.2007
SDÍLEJ:

Vesnicí roku 2007 se v Olomouckém kraji stala obec Rouské na Hranicku. Foto: DENÍK/Martin Pjentak

Vydávám se na putování po vsi, abych našel někoho z místních a zeptal se, jaké to je žít ve Vesnici roku Olomouckého kraje. Potkat někoho v Rouském v poledne všedního dne není nic snadného.

Na obecním úřadě dnes není ani živáčka, zavřený je i místní obchod s potravinami a smíšeným zbožím. První koho potkávám jsou kupodivu přespolní. Kameraman České televize se snaží objektivem zachytit zdejší nedávno opravenou kapličku.

Lidé se starají sami

Pomůže mi až příjezd poledního autobusu. Na zastávce vystupují dvě ženy, jednu z nich se mi podaří odchytit. „Víte, že Rouské se dnes stalo Vesnicí roku Olomouckého kraje?“ ptám se a chci vědět, co na to říká.

„Dělala jsem kdysi čtyři roky v místním zastupitelstvu, takže vím, že jsme se do té soutěže hlásili i dříve. Tehdy jsme ale získali jen cenu za zeleň a životní prostředí,“ odpovídá žena.

Zeleň je v obci vidět opravdu všude. Téměř před každým domem jsou upravené záhony, květinami a popínavými rostlinami jsou vyzdobeny i balkóny a zdi domů.

„To je tak, když tady ti lidé žijí, tak mají snahu, aby to tady pěkně vypadalo. Proto se o to tak starají,“ doplňuje žena, své jméno mi však prozradit nechce.

Nic nám tady nechybí

Další mladou ženu potkávám na návsi, když do auta nakládá své dvě malé děti. „Tak Rouské vyhrálo, to je prima,“ raduje se upřímně mladá maminka.

Poté vysvětluje, co jí se na životě v Rouském líbí. „Je to tady pěkné, jsme malá obec a všichni se tu známe a držíme při sobě. Je tady spousta akcí, jak pro dospělé, tak pro děti, ty teď mají dokonce i nové hřiště,“ vypráví žena.

Také ona se ostýchá prozradit své jméno. Když se ptám, jestli jí v Rouském něco chybí odpovídá, že ne. „Máme tady všechno, co potřebujeme. V obchodě se dají nakoupit všechny základní věci, a i když děti musí jezdit do školky a do školy do Všechovic, je to blízko a autobusy tam jezdí skoro pořád,“ doplňuje žena.

Proč by se mi tady nelíbilo?

Pokračuji ve své cestě po Rouském. Přicházím téměř na konec obce, kde se nachází koňská stáj. Přivítat mne běží přítulný voříšek, ale když klepu na vrata, nikdo se neozývá.

Z ohrady odvedle se ozývá mečení koz, o kus dál odpočívá v další ohrádce drůbež. Když se vracím zpět, ptá se mne zpoza plotu vedlejšího domu postarší paní, co tady pohledávám. Říkám jí, že jsem od novin a že chystám článek o Rouském. „Jo, to by mohl říct každý,“ odpoví s přísným výrazem, ale po pár dalších větách už se usmívá a dává se do řeči.

„To jste tady měl být před pár dny, když tu komisi vozili povozem po obci, aby si mohli všechno prohlédnout. To byla sláva,“ popisuje žena návštěvu hodnotící komise v Rouském.

Na otázku, jak se jí líbí život v Rouském, odpovídá: „Žiju tady už 73 let, tak proč by se mi tady nelíbilo.“ Jediná věc, na kterou si pak postěžuje, je chybějící autobusové spojení do Kelče. „Je to od nás kousek, ale člověk se tam nemá jak dostat,“ říká.

Více už se pro obec udělat nedá

Na závěr své cesty potkávám mladý pár, Martina a Lucii Ovčačíkovi. „Tak Rouské je Vesnicí roku. To je hezké,“ říká Lucie Ovčačíková. Ta si pochvaluje to, jak aktivním životem obec žije.

„Je tady hodně akcí, jak pro mladé, tak pro ty starší. Když se něco děje na výletišti, sejde se tam skoro celá vesnice. Když bylo teď kácení máje, přišlo tam skoro 400 lidí,“ uvádí Lucie Ovčačíková.

Ta si pochvaluje i to, jak je ve srovnání s ostatními obcemi o Rouské pečováno. „Pořád se tady něco dělá, mění se to k lepšímu,“ říká. „Ani si nedokážu představit, že by se pro obec dalo udělat ještě více. To je všechno práce paní starostky. Myslím, že místní si nemají na co stěžovat,“ doplňuje ji Martin Ovčačík.

Jako mnoho ostatních, i jemu se na Rouském líbí příjemné prostředí a taky klid, který tu je. „Je tu opravdu hezky,“ míní.

Základní údaje o obci Rouské

Obec Rouské, původně Ruské, je připomínána již v roce 1320. Dnes v Rouském žije 253 obyvatel v 70 domech, které slouží k trvalému bydlení, pět domů je využíváno k rekreaci. V obci se zachoval charakter a urbanistická struktura původních selských stavení. Věkový průměr obce je 36 let. Katastr obce o výměře 530 hektarů se nachází v Kelečské a Podbeskydské pahorkatině, v nadmořské výšce 372 metrů nad mořem. Obslužnost je zajištěna jednou autobusovou linkou Hranice – Všechovice, která zabezpečuje devíti spoji základní potřeby občanů. Obec je od okresního města Přerov vzdálená 30 kilometrů amá stále nejbližší vazbu na nedalekou obec Všechovice. Regionálním centrem a střediskem vyšší občanské vybavenosti jsou Hranice. Obec Rouské je držitelem ocenění Modrá stuha 2002, kterou obdržela v soutěži VESNICE ROKU 2002 za společenský a kulturní život v obci. Tuto cenu obdržela v rámci Olomouckého kraje.

ZDROJ: www.mikroregion–hranicko.cz

Související články:

Obec Rouské se stala Vesnicí roku

22.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté České republiky do 16 let na Turnaji čtyř v Přerově proti výběru Ruska.
20

Česká šestnáctka v Přerově vybojovala krásné stříbro

Rychlobruslařka Karolína Erbanová.

Další medaile! Bronz pro Erbanovou, vybojovala ho ve sprintu na 500 metrů

Zubřice navázaly na vítěznou olympijskou sobotu a přehrály Fénix

Naprosto opačná atmosféra a pocity než po předešlém domácím souboji se Šternberkem panovaly uvnitř týmu přerovských volejbalistek po sobotním utkání s brněnským Fénixem. Zubřice tentokrát neztratily ani set, braly tři body a radost jim udělala i těsná prohra Šternberku, s nímž stále bojují o play-off.

Výhra ve skupině! Češi si poradili i se Švýcary

/FOTOGALERIE/ Ani ve třetím olympijském zápase nenašli hokejisté České republiky přemožitele a po úspěších nad Koreou a Kanadou v neděli ráno našeho času porazili Švýcarsko 4:1. Tím si zajistili vítězství ve skupině a přímý postup do čtvrtfinále.

Sportovci tleskají Ledecké. Američanka chce znát její DNA

Skvělá, senzační, báječná. Jen samá superlativa se snáší na adresu české zlaté medailistky Ester Ledecké. Přečtěte si, jakým zůsobem jí skládají hold slavní čeští i světoví sportovci.

On-line rozhovor s primářkou hematologie

Proč pořád neumíme na 100% vyléčit leukémii? Jak je těžké získávat dárce? Jaký zájem o práci s krví? Nejen na to se můžete ptát primářky Jany Pelkové z Hematologicko – transfuzního oddělení v Krajské nemocnici T. Bati a ve Vsetínské nemocnici. Otázky můžete pokládat již nyní, Jana Pelková vám bude odpovídat ve středu 21. února od 10 do 11 hodin na našem webu.    

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT