Věděl, že se bude muset časem přestěhovat jinam, protože se město rozhodlo ubytovnu srovnat se zemí. Nečekal ale, že to přijde tak brzy.

„Za těch pár dnů podnájem nikdo nesežene, a už vůbec ne, když je Rom,“ stěžuje si.

Nervy na pochodu, beznaděj a strach, co bude dál. Taková nyní panuje nálada na ubytovně.

Syn se tady učí dobře

Robert Ondič se snaží za každou cenu sehnat podnájem, do kterého by se mohl i se svou rodinou v co nejkratší době přestěhovat. Bohužel - neúspěšně.

„Situace se vždy opakuje. Dvakrát mi bylo řečeno přímo do očí, že jsem Rom, a ty nikdo nechce, a že i kdyby mi ten podnájem dali, chtěli by čtyři nájmy dopředu a kauci deset tisíc. Jiní se na mě podívají a okamžitě odmítnou s tím, že už mají obsazeno,“ líčí muž.

Jednou z možností by podle něj mohlo být bydlení v bývalém hotelu Grand u přerovského nádraží, kde teď žije jeho dcera, ale i tady majitel požaduje kauci dvanáct tisíc korun a jeden nájem dopředu.

„To už je ale poslední štace, a stejně bychom se mohli nastěhovat až někdy v únoru,“ krčí rameny.

Do poslední chvíle přemýšlel i o ubytování v přerovském Azylovém domě.

„Zjišťoval jsem, jak to funguje v Azylovém domě pro matky s dětmi na Jižní čtvrti, ale do včerejšího dne tam bylo jen jedno volné místo. Dnes už mají plno a navíc tam můžou jen svobodné matky s dětmi, chlapi ne,“ vysvětluje.

Manželé mají kromě syna ve své péči také vnučku. Odstěhovat se mohou do Ostravy, ale jejich třináctiletému synovi se z Přerova nechce, protože si ve městě zvykl.

„Už rok jsme tam bydleli, ale syn si v Ostravě nemohl zvyknout. Víte, co to pro něj bude za šok, když ho po sedmi letech dám do jiné školy, a odtrhnu od kamarádů? Má ve škole průměr 2,1 a chtěl by jít na vojenskou akademii. Mám strach, že by se tam mohl chytnout špatné bandy. Tady se učí dobře a já bych chtěl, aby z něj něco bylo,“ plánuje.

1800 za byt

Bezmocný nájemník nechápe, proč musejí všichni ubytovnu opustit tak rychle.

„Město nemá peníze na demolici, ani nový projekt. S demolicí mají začít až v roce 2019. Tak co si z nás město dělá? Strojař je prázdný jak dlouho a v Husově ulici je volný celý jeden blok. Proč tam už dávno není sociální bydlení?,“ ptá se.

Na byt v Chemiku rodina doplácí 1800 korun.

„Měsíčně dostávám deset tisíc, manželka je nemocná a musím se o ni starat. Doplatím za nájem na ubytovně, poplatím, co mám, ale i tak nám pro čtyři lidi zůstane na živobytí 6500 korun,“ uzavírá sklesle.