Jejich život vyhasl v noci z 18. na 19. června roku 1945 v lesíku na Švédských šancích nedaleko Přerova.

Děti umíraly v náručí matek, v hromadném hrobě skončili spolu s nimi i muži.

Obětí běsnění „kata“ Karola Pazúra, poručíka 17. pěšího pluku ze slovenské Petržalky, se stalo na 267 karpatských Němců, kteří se po válce vraceli zpět do svých domovů. Během jediné noci bylo popraveno na 72 mužů, 120 žen a 75 dětí.

Kat rodin byl v Hlinkově gardě, bratr v SS

Podle historika Františka Hýbla Pazúr touto bestiální vraždou maskoval svou vlastní temnou minulost a potřeboval image bojovníka proti Němcům.

V minulosti byl totiž členem Hlinkovy gardy a přihlásil se na práci v Říši.

Jeho sestra se stýkala s nacistickými důstojníky a bratr vstoupil do SS.

Existuje ale i teorie, podle které přišel příkaz z těch nejvyšších míst. Viník nebyl dodnes potrestán.

Obětí jako v Lidicích

Zatímco těla zavražděných mužů byla po exhumaci uložena do hrobu v Přerově, ženská a dětská převezli ke kremaci do Olomouce.

Komunistický režim si totiž nepřál, aby se o zločinu mluvilo.

Co do počtu obětí, byl masakr srovnatelný s vyhlazením Lidic.

Proč byli muži po smrti odděleni od žen a dětí?

„Státní bezpečnost nechala ostatky žen a dětí spálit v olomouckém krematoriu, aby se v případě vyšetřování této hromadné vraždy příliš nemluvilo o tom, že mezi oběťmi byly také ženy a děti,“ vysvětlil František Hýbl, který se tématu dlouhodobě věnuje a vydal i fakty nabitou publikaci.

Popel žen a dětí byl uložen v bednách na hřbitově v Olomouci a Hýblovi se více než sedmdesát let po masakru podařilo nalézt přesné místo, kde byly ostatky uloženy.

Loni na podzim byly převezeny do Přerova a uloženy v červené kapli na zdejším hřbitově.

Spravedlnost je vlak, který má vždy zpoždění

Teprve tento týden - ve středu 31. května v dopoledních hodinách - se rodiny znovu symbolicky spojily.

Pracovníci Správy hřbitova vyzvedli ostatky žen a dětí z červené kaple a uložili vedle mužských obětí masakru.

Tragický poválečný příběh se tak uzavřel.

Modlitbu na místě posledního odpočinku pronesli evangelický a katolický duchovní.

Na nové pamětní desce je zlatým písmem vyrytý citát: „Spravedlnost je vlak, který má, bohužel vždycky zpoždění….“ Jeho autorkou je ruská básnířka Marina Ivanovna Cvetajeva.

Vzpomínka, pieta i přednáška

Přerované si i letos tuto tragickou kapitolu dějin připomenou.

„U hrobu obětí se sejdeme v neděli 18. června ve 13 hodin a zazní zde společná modlitba. O hodinu později se uskuteční pietní akce přímo na Švédských šancích,“ doplnila vedoucí kanceláře primátora Daniela Novotná.

Součástí vzpomínkových akcí bude i přednáška historika Františka Hýbla v Mervartově síni zámku.

Uskuteční se ve středu 14. června v 17 hodin a připomene válečné i poválečné excesy, které se odehrály v Československu, a jsou zvěčněny i v uměleckých dílech.