Nikdo nevěřil, že se voda dostane až do Bochoře

Ještě před příchodem divoké vody si lidé v Bochoři vyslechli v půl osmé večer hlášení, aby se zásobili pitnou vodou. Nikdo však příliš nevěřil, že by se povodeň mohla dostat až k nim. „Nevěřili jsme, že se voda dostane až do Bochoře. Ale přesto jsme si nachystali pitnou vodu a peřiny se svátečním oblečením dali na skříně," popisuje osmašedesátiletá Miroslava Látalová, jak vypadal večer před katastrofou.

Rodina postupně stěhovala na půdu koberce a teplé oblečení. „V půl jedenácté večer starostka hlásila, že voda je jen sto metrů od Bochoře," vypráví. Celá rodina se tedy postupně přestěhovala do podkroví. Slepice a psy dali na půdu. „Psům jsme ani nestačili dát jídlo. Voda rychle stoupala, tak jsme zabalili jen pitnou vodu, baterky a nějaké potraviny," pokračuje.

Z venku se ozýval křik a kolem padaly domy

O čtvrt hodiny později byl v domě již metr vody, nefungovala elektřina ani telefon. „Kolem se ozýval křik a volání. Mladí dobrovolníci se brodili vodou a tahali z domků jejich obyvatele, které umístili v hasičské zbrojnici," povídá. Práci hasičů navíc komplikoval neustávající déšť.

Brzy bylo slyšet, jak ve spodních místnostech padají kusy nábytku. „Spadla sedačka postavená na stole, televize ze skříně. Všude plavalo dětské oblečení a hračky," líčí.

Padajícím nábytkem ovšem hrůzy večera zdaleka nekončily. Po několika minutách se začaly sesouvat také sousední domy. „Byla tma a najednou jsme slyšeli rachot, jak spadl kousek domu. Chvíli ticho a najednou bum a spadl zbytek. Vůbec jsme nevěděli, který barák zrovna padá. A nevěděli jsme, jestli vydrží ten náš," vybavuje si těžké chvíle.

I po tom, co se začalo rozednívat, voda stále stoupala a do domů vnikala i okny. Ulicí tekla řeka, v níž plavaly trosky spadlých příbytků.

Miroslava Látalová vzpomíná, jak se všichni odebrali k terase, odkud sledovali domy jejich přátel mizející pod náporem vody. „Byli jsme připraveni utéct na terasu, kdyby domek začal praskat. Když ale odpoledne kolem projížděli vojáci, aby odvezli lidi z obydlí, chtěli jsme zůstat," vypráví.

Když však vojáci projížděli ten den podruhé, Látalovi už se k nim přidali. Hrozilo totiž, že se vylije také řeka Morava. „Teprve když jsme projížděli Bochoří a nabírali další trosečníky, viděli jsme tu hrůzu, co voda napáchala," líčí Miroslava, kterou spolu s rodinou odvezli vojáci do kasáren. Tam je uložili do svých postelí, zatímco sami spali na zemi ve spacích pytlích.

V kasárnách bylo pro rodinu nejtěžší sledovat, kolik lidí přišlo o své domovy. „Byli tam sousedé z naší ulice, kteří přišli o střechu nad hlavou. Většinou to byli důchodci, kteří ztratili úplně všechno. Neměli jsme je jak utěšit," popisují manželé.

Řada lidí přišla o všechno

Druhý den do kasáren dorazila humanitární pomoc s oblečením a stravou.

To už začala pomalu klesat voda. Domů však mohli Látalovi až v sobotu. „Při vstupu do dětského pokojíku už jsem to nevydržela a rozbrečela se. Ale všichni jsme se museli vzchopit a dát se do práce," rozpomíná se Miroslava na těžký návrat do svého zcela proměněného domova. „Několik týdnů jsme všichni přespávali u syna v podkroví," dodává.

Látalovým z vybavení domu nezbylo téměř nic. „Je strašné, když otevřete okno a všechno, co jste celý život budovali, vyházíte ven," říká sklesle Rostislav Látal. Oba jsou však vděční za to, že jim zůstala alespoň střecha nad hlavou. „Člověk poznal, co k životu vlastně potřebuje," uzavírá Miroslava Látalová.

Autorka: Denisa Smetanová

Bochoř v číslech při povodních roku 1997

demolice sedmašedesáti domů - 67 milionů korun
škody na zemědělských prostorech - 16 milionů korun
škody na veřejných komunikacích - 2 miliony korun
škody na veřejném osvětlení - 1,5 milionu korun
škody na kanalizaci - 1,5 milionu korun
škody na obecních budovách - 1,5 milionu korun
škody na plynovém vedení - 1 milion korun
škody na lesní a polní zvěři - půl milionu korun
škody celkem - 91 milionů korun