Dobu temna vystřídala svoboda a lidé se mohli konečně nadechnout. Demokracii se ale museli všichni teprve učit.

O tom, jak se koncem osmdesátých let měnila nálada ve společnosti, ale i o průběhu sametové revoluce nebo prvních svobodných volbách debatovali ve čtvrtek v podvečer účastníci setkání v Korvínském domě na Horním náměstí.

„Těch důvodů, proč tenkrát lidé v Přerově vyšli do ulic, bylo více. Patřila mezi ně i nespokojenost s ovzduším nebo způsobem provozu na letišti. Proudy nespokojenosti se dávaly dohromady, aby se nakonec slily v listopadové dění,“ řekl Stanislav Žalud, který po listopadu 1989 působil asi deset let ve vrcholné politice.

Řečníci podle něj své první proslovy pronášeli z traktorové vlečky.

„Lidé nás tak dobře viděli a slyšeli. Mělo to výhodu i v tom, že se vlečka mohla kamkoliv přivézt a byla okamžitě k dispozici,“ dodal s úsměvem.

Přerov se zpožděním

Situace v Přerově byla specifická - zatímco v nedaleké Olomouci už studenti Univerzity Palackého vstoupili do okupační stávky, obyvatelé města na řece Bečvě se do dění zapojili o něco později.

Občanské fórum bylo ustanoveno až 26. listopadu a u jeho zrodu stáli například Jaroslav Wykrent, Jiří Žamboch, Josef Plšek, Roman Haken, Květoslava Hauková, Vladimír Hučín, Stanislav Miloš, Jitka Krůčková nebo Petr Dutko.

Jak prožil sedmnáctý listopad, si přesně vybavuje i Jiří Radil.

„Měli jsme v sobotu 18. listopadu sraz základní školy, na který se nedostavili jen tři bývalí spolužáci - jeden policista a dva důstojníci StB. Když sraz skončil, jeli jsme na Skalku, a tam viděli sedět u stolu dvanáct až patnáct šedých tváří. Mezi nimi i naši spolužáci. Až později jsem se dozvěděl, že se tam tehdy sešla celá admiralita StB - kvůli okupační stávce studentů v Olomouci měli totiž pohotovost,“ poznamenal.

Demonstrace u sochy Gottwalda

Listopad 1989 prožíval každý z účastníků debaty jinak - o své vzpomínky se podělil i bývalý disident Vladimír Hučín.

„Měl jsem zprávu, že se svážejí dokumenty Lidových milicí a Sboru národní bezpečnosti. Tak jsem přepadl auto Lidových milicí a jeho posádku se zbraní v ruce přinutil k tomu, aby mi dokumenty vydala,“ zmínil.

Státní bezpečnost se po sobě v té hektické době snažila zahladit stopy a pálila stohy dokumentů.

Jedna z prvních demonstrací se v Přerově konala u sochy Klementa Gottwalda na dnešním náměstí Přerovského povstání.

„Vedle nás stály jednotky z kasáren, takže mi utkvěl v paměti ten kontrast mezi živelností občanů a tuhou disciplínou vojáků, kteří stáli vedle sebe,“ popsal atmosféru Jiří Pavelka, pozdější místostarosta Přerova.

Přejmenování ulic

Bouřlivá nálada panovala i na Gymnáziu Jakuba Škody, kde studoval i dnešní náměstek primátora Petr Kouba (ODS).

„Jakub Puchalský nás jako student žurnalistiky seznámil se situací v Praze a přinesl i fotky. Tehdejší ředitel školy je ale zabavil, a i když už bylo po 17. listopadu, Kubu Puchalského vykázali ze školy. Později jsme se dozvěděli, že ho kvůli tomu vyslýchala Státní bezpečnost,“ shrnul.

Podle prvního polistopadového starosty Petra Dutka patřilo mezi požadavky Občanského fóra mimo jiné i přejmenování třídy Lidových milicí na třídu 17. listopadu. V Přerově se v té době měnily názvy mnoha ulic a vedly se kvůli tomu bouřlivé diskuse.

Nejvíce mu ale utkvělo v paměti učení se demokracii.

„Když k nám na koordinační centrum v Palackého ulici přišlo tak padesát lidí a diskutovali, zjistili jsme, že nejsme schopni v tolika lidech přijmout nějaký závěr. Byla to tedy zajímavá zkušenost, jak dojít ke konsensu,“ uzavřel.