ROUSKÉ

Obec Rouské, původně Ruské, je připomínána již v roce 1320. V roce 1516 získal léno Jan starší Obešlík z Lipultovic , šlechtic slezského původu, jehož děd Jan připomínaný na Moravě v l. 1433-66, byl purkrabím na hradě Drahotuši.

Jan starší zastával v l. 1526-28 úřad přísedícího a v r. 1533 rady manského soudu olomouckého biskupa Stanislava Thurza a kromě R o u s k é h o držel ještě řadu drobných lén v okolí /Kladeruby,Komárovice, Babice a Malhotice/.

Byl pravděpodobně stavebníkem rousecké tvrze, poprvé uváděné v roce 1547 za jeho syna Tysulta. Tysult Obešlík udržel R o u s k é jen do roku 1554, žil potom v Babicích ještě v roce 1560 / právě na trvrzích v Babicích a Malhoticích žili O b e š l í k o v é nejdéle - až do počátku 17. století /.

Ctibor Obešlík, syn babického pána Jiříka staršího, vzpomínaný ještě v r. 1623, byl coby aktivní účastník protihabsburského odboje trestán konfiskací a zemřel patrně v emigraci.

V roce 1555, po kratičké držbě Onešem ze Zástřizl, přešlo léno na Petra Šmerhovského z Lidkovic a v roce 1580 na jeho syny Jana staršího, Oldřicha a Matyáše.

Šmerhovští se na zdejší tvrzi udrželi dlouho. léno i s panským obydlím ztratil evangelík Jan starší Šmerohovský až v r. 1626 za účast v tzv. "mansfeldské rebelii".

Posledními pány na rousecké tvrzi bylio slezští rytíři R o t e n b e r k o v é z Ketře a Drslavě, z nichž Jindřich / od roku 1649 biskupský rada / zde vládl až do své smrti v roku 1653. 

Léno bylo pak natrvalo připojeno ke kelčskému panství, tvrz ve vsi ztratila svůj význam jako šlechtické sídlo a záhy na to zanikla. Stála v místech bývalého arcibiskupského dvora.

Na katastru obce Rouské nejsou památky většího významu. Nejvýznamější z nich je památná lípa Jana Jiskry z Brandýsa stará zhruba 500 let, dále se tu nachází tři kamenné kříže, boží muka ze 17. století vyřezaná z jednoho kusu dubového dřeva.

Rousecké návsi dominuje socha sv, Jana Nepomuckého z roku 1791, která je kulturní památkou. Nedaleko ní je kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1855. 

Na východní straně katasru jsou tři rybníky Kadlub, Prostřední a Komorový, které slouží částečně jako biologická čistírna odpadních vod.

Na zrekonstruované rousecké návsi je víceúčelový obecní dům , v němž se nachází obecní úřad, sál, obecní knihovna, klubovny a zázemí. V zadním traktu je přes letní období umístěna velká trampolína pro všechny věkové skupiny.

 

ŘÍKOVICE

Obec Říkovice leží 8 km jižně od Přerova. Její katastrální území měří 385,44ha, v obci žije 450 obyvatel.

První zmínka o Říkovicích byla uvedena v biskupské listině Bruna ze Šaumburku z roku 1274. Od roku 1476 do roku 1786 držel Říkovice rod Říkovských z Dobrčic.

Po vymření tohoto rodu byly Říkovice několikrát prodány, až v roce 1854 přešly do vlastnictví rytířů Chlumeckých. Ti pak po roce 1918 rozprodali svůj majetek a odstěhovali se do Rakouska.

Nejstarší památkou v Říkovicích je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1719, která byla v roce 2000 restaurována a přemístěna do zastavěné části obce.

Budova bývalého zámku byla přebudována na základní školu, která sloužila svému účelu až do roku 1978. Nyní je zde umístěna mateřská škola, místní knihovna a klubovna mládeže. Jedna  třída slouží ženám ke cvičení.

Společenské dění v obci zajišťují: fotbalový oddíl TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení Olšina a klub mládeže Juvena.

Závažným nedostatkem při pořádání kulturních akcí je skutečnost, že v obci není k dispozici větší společenská místnost a tak se tyto akce pořádají jen v letních měsících v parku u MŠ.