Když vcházím do budovy, hned se mě ujme výtvarnice Pavla Odstrčilová. Zavede mě do místnosti, kde právě vrcholí přípravy na páteční výstavu. Lektorka Odstrčilová mi odkrajuje kus hnědé hlíny, který mi i s válečkem podává na předem připravenou látkovou podložku.

„Hlínu je potřeba rozválet do placky," vysvětluje mi první krok, který mě ve výrobě čerta čeká. Vezmu váleček a pustím se do toho. Jde to ztuha. „Váleček musíš víc protáčet," dostávám od ní cennou radu, podle které se hned řídím. Když mám placku hotovou, přichází na řadu další krok.

Polystyrenový kužel obalím igelitovým sáčkem a obtáčím kolem něj vyválenou hlínu. Přebytečné kousky odkrojím a tělo je hotové. „Je potřeba kužel dohladka zahladit," upozorňuje mě Pavla Odstrčilová. Po chvíli stírání hlíny je kužel dostatečně hladký a můžu se pustit do další fáze.

„Teď si vyválej větší kuličku," sděluje mi lektorka další instrukce. Zpoza vlhkého hadru si beru kus hlíny a mezi dlaněmi žmoulám kouli. Budoucí hlava je téměř hotová, už zbývá ji jen vydlabat, aby v peci nepraskla. Poté, co má čertova hlava rovnoměrně silné stěny, nasadím ji na hladký kužel a přechod zahladím, aby bylo torzo jednolité.

Změna přichází s nosem

Zatím můj čert vypadá jako kuželka, avšak změna přichází s dalším krokem, a sice s nosem. Beru si kousek hlíny a tvaruji malou hruštičku, kterou je potřeba zapracovat do obličeje a dotvarovat ji tak, aby vypadala jako nos. Když mám hotovo, přesouvám se k čertovským rohům.

Opět si vyválím dva válečky, které zatočím, jako bych je chtěla vyždímat, a ohýbám je do oblouku. Na rohy si následně udělám jehlou mřížku a pomocí vodou vytvořeného bahníčka je nalepím. „Většinou se používá šlikr, ale stačí i voda," objasňuje mi lepení zkušená keramikářka Odstrčilová. Nalepené rohy zapravuji špachtličkou, aby lépe držely.

Obličej už se pomalu rýsuje. V následujícím kroku otisknu pomocí většího a menšího vršku od fixy oči. „Ještě tečky doprostřed, aby čert viděl," podává mi s úsměvem moje lektorka jehlu. Posledním prvkem na obličeji je pusa, kterou si jehlou naznačím a pomocí skalpele ji vyřezávám, abych do ní později umístila jazyk.

Čertík se na mě už směje, proto je nejvyšší čas se posunout dál. Poté, co užmoulám ruce a vyválím ocas, který vzadu přilepím obdobným způsobem jako rohy, zbývá už jen čerta obléknout. Na řadu přichází kabát.

Přesunuji se na druhou podložku, kde na mě čeká světlejší hlína. Postupuji podobně, jako při prvním kroku, avšak tentokrát si hlínu vyválím na tenčí plát. Pro vytvoření vzoru na plášti používám pytlovinu, kterou do hlíny vtisknu pomocí válečku.

Ještě prstíky

Materiál pro tvorbu kabátu mám připravený, a tak se pouštím do samotného „šití". První si vykrojím kabát, který tvarem připomíná plášť komolého kužele. Podobným způsobem vznikají také rukávy. „Do rukávů přijdou nachystané ruce," uvádí mě do další fáze výtvarnice Odstrčilová.

Rukávy i s kabátem připevňuji na tělo stejně jako předešlé prvky. Na kabát připevním volnou část ocasu. Ruce nechávám volné, aby mohly chytit pytel, který je další v pořadí.

Ze světlé hlíny si vyříznu čtverec, který se snažím vytvarovat do podoby bezedného pytle. Vyválím si tenký dlouhý válec, který kolem vaku obmotám a který bude sloužit jako mašlička. Pytel namočím a vložím ho do rukou čertovi. Špachtličkou ho zapracovávám tak, aby držel. „Ještě prstíky," připomíná mi moje lektorka. „Udělej čtyři čárky na každé ruce," upřesňuje mi, jak na to.

Čert už vypadá jako čert, což značí, že už se blížím ke konci. Pomocí lisu na česnek dodělám vlasy, které na mokrou hlavu připevním, a je téměř hotovo. Nakonec dodělávám uši, na které jsem zapomněla, přidám čertovi šálu a je hotovo.

Můj čert se výstavy nezúčastní, protože hlína musí týden schnout. Avšak pokaždé, když se na něj doma podívám, budu mít hezkou vzpomínku na jedno tvořivé odpoledne v Oseckém klubu.

Autor: Monika Smetanová