Obec nechala zhotovit na místní kapli pamětní desku, která Leopolda Dýmala připomíná.

Slavnostní bohoslužbu sloužil v místní kapli zcela symbolicky dnešní dómský farář Ladislav Švirák.

Svatostánek byl zaplněný do posledního místa, takže se dovnitř někteří ani nevešli.

Na slavnosti nechyběli ani příbuzní Leopolda Dýmala – například jeho synovci Františku Pospíšilovi je dnes čtyřiasedmdesát let.

„Jeho sestra a moje maminka byla Dýmalová. Byl to velmi srdečný člověk, moc jsme si ho vážili, protože by se rozdal pro druhé," vzpomněl s dojetím v hlase na svého strýce, který zemřel před dvaceti lety.

Jako představitel církve měl Leopold Dýmal problémy s komunistickým režimem, který ho perzekvoval.

Vystudoval přerovské gymnázium, a poté olomouckou teologickou fakultu.

Po kněžském svěcení v roce 1939 působil jako kaplan ve Štěpánově a následně v Kyjově, kde se stal v roce 1945 učitelem náboženství na tamním gymnáziu.

Památku svého významného rodáka – Mons. Leopolda Dýmala, který působil v minulosti jako papežský prelát, čestný metropolitní kanovník a dómský farář, uctili v neděli dopoledne v Radvanicích na Přerovsku.

Vicerektor, voják u PTP, dělník

Na podzim roku 1948 byl jmenován vicerektorem olomouckého kněžského semináře a po jeho zrušení působil jako kaplan v Kojetíně.

Vypomáhal také v duchovní správě v Přerově a Předmostí.

V padesátých letech strávil nějaký čas v internaci a vykonával základní vojenskou službu u pomocného technického praporu (PTP) na Slovensku.

V padesátých letech strávil rok ve vězení za to, že neudal Antonína Klevetu, který vykonával duchovenskou činnost bez nezbytného státního souhlasu.

Po návratu pracoval jako dělník při údržbě silnic a v šedesátých letech působil jako kaplan na Šumpersku.

Od října 1970 až do konce svého života byl administrátorem farnosti u katedrály svatého Václava v Olomouci.

Blaženější je dávat, než dostávat

„Vzpomínám si na tu dobu, když se vrátil z kriminálu. Zavřeli ho tehdy pro nic za nic a strávil rok na Mírově," připomněl jeho synovec.

Na Leopolda Dýmala vzpomínali v neděli v Radvanicích lidé, kteří ho znali osobně i z vyprávění.

„Můj děda říkával, že jezdil do Radvanic pravidelně a účastnil se zde bohoslužeb. Pravdou je, že se rodina Dýmalovic po celou dobu, i za komunistů, poctivě starala o místní kapli," řekla místostarostka obce Miloslava Čecháková.

„Všichni, kdo ho trochu znali, říkali, že to byl výborný člověk, poctivý a skromný. Koneckonců jeho životním heslem bylo: Blaženější je dávat, než dostávat. Protože loni v listopadu uplynulo sté výročí od jeho narození, chtěli jsme si důstojně připomenout jeho památku," doplnila také místní kronikářka Marta Ocelková.