„Soutěží se ve čtyřech kategoriích – mopedy originál, mopedy speciál, fichtly originál a fichtly speciál. Na trati máme přes pětaosmdesát jezdců, ale někteří z nich startují i ve dvou kategoriích," přiblížila Pavla Běhálková z pořadatelského týmu Beruška racing team v Radslavicích.

Trať, kterou musejí závodníci zvládnout, je dlouhá zhruba dva kilometry. Povrch je rozmanitý, aby si na něm mopedy a fichtly mohly vyzkoušet, co dokážou. „Povrch je zčásti travnatý, asfaltový, závodníci jedou po cyklostezce a musejí zvládnout i šotolinu s kamínky," upřesnila.

Mistři kozích dechů přijeli do Radslavic ze všech koutů republiky. Devátý ročník závodu si nenechaly ujít místní týmy z Radslavic, Buku nebo Nahošovic, ale dorazili i borci ze vzdálenějších končin země – Litomyšle, Tlumačova, Těrlicka nebo Havířova.

K závodu Žhavé rozety patří nejen burácení motorů, vířící se prach a zběsilé tempo jezdců na strojích, které vzbuzují spíše úsměv. Další dějství se odehrává na prostranství u závodiště, kde to vypadá jako v dílně. Spravují se řetězy, utahují šroubky, bojuje se za další existenci stroje.

„Musíme zkrátit řetěz, protože padá. Stroj rozebereme a spravíme po každém závodě, aby vydržel. Když se ale moped Stadion S – 11 dobře naladí, jede i sedmdesát kilometrů v hodině. Obsah je padesát kubických centimetrů a je to jednoválec. Výroba tohoto stroje začala v roce 1958 a skončila v roce 1963, kdy prodal Stadion Rakovník licenci do Indie," představil mašinku ze stáje Stadion teamu v Buku jeden z členů týmu Jaroslav Hradílek.

Závod Žhavé rozety měl roční pauzu – loni totiž v obci probíhaly opravy komunikace. Kvůli zranění dvou účastníků před dvěma lety se pořadatelé ještě více zaměřili na bezpečnost.

„Jezdci jsou si čím dál více jistí a myslí si, že si na stroji mohou dovolit hodně. Máme tu lékaře, sanitku a v každé zatáčce je pořadatel s vysílačkou. Pravidelně také návštěvníky upozorňujeme, aby se nepohybovali v blízkosti trati," uzavřela Pavla Běhálková.