Co všechno návštěvníci na výstavě uvidí?
Jak už název napovídá, na výstavě Pretty Woman budou výhradně fotografie žen. Je to průřez mé dvouleté tvorby. Pro všechny vystavené fotografie a vlastně i pro mě to bude premiéra. Jde totiž o mou první velkou samostatnou výstavu.

Jak byste sama sebe jako autorku charakterizovala?
Nepatřím k fotografům, kteří mají přesně daný rukopis, i když věřím, že se do mých fotografií určitě nějaký promítá. I to je asi důvod, proč lidé na výstavě najdou výhradně ženy v nejrůznějších podobách a pózách. Fotím to, co mě právě napadne - cokoliv a kdekoliv. Pak už do toho ženu jen zakomponuji. Nejraději fotím ty, které nemají žádné zkušenosti s modelingem. A přesně takové můžou návštěvníci vidět i na mé výstavní prezentaci. Najdete tu například fotografie žen, které jsem situovala do podob slavných osobností, ženy v ulicích nebo ženy v šatech vyrobených ze zbytků cyklomateriálu, jako jsou řetězy či špice.

Jak vás napadlo propojit ženské tělo a nepotřebný cyklomateriál?
Jsem velká cyklistka, která najezdí ročně i sedm tisíc kilometrů. Svoje cyklotoulky pak pravidelně publikuji v cykločasopisu Velo. Právě tato moje vášeň mě přivedla na myšlenku premiérově připravit cyklokalendář. I tyto fotografie uvidí návštěvníci výstavy.

Součástí vernisáže bude i módní přehlídka…
Celou výstavu jsem chtěla zahájit netradičním způsobem. Proto jsme připravili pro návštěvníky vernisáže i malou módní přehlídku, na které se ženy ukážou v outfitech - tak, jak jsou prezentovány na vystavených fotografiích.  Kromě toho budou u fotografií žen vloženy i jejich příběhy, ať už ty životní nebo v humorném podání z focení.

Jak jste se k focení dostala?
Fotografuji už pětadvacet let, ale profesionálně se této práci věnuji patnáct let. K fotografii jsem se dostala náhodnou. Zamilovala jsem si ji díky brigádě právě v Lipníku nad Bečvou, kde jsem pracovala v ateliéru Pavla Motana.  Fotografie mě natolik pohltila, že i přes velký nápor uchazečů jsem se dostala na distanční studium oboru fotografie a film při Slezské univerzitě v Opavě. Po vysoké škole jsem se dlouho fotografií živila. Později jsem ale ukončila svoji živnost a v konkurzu získala místo v Muzeu Komenského v Přerově. Je to práce, která mě obohacuje zase jinak a hlavně nesmírně baví.

Jak vypadá váš běžný pracovní den v muzeu?
Do rukou se mi jako fotografce dostávají historicky vzácné předměty, což se asi málo komu zadaří. Navíc pravidelně jezdím dokumentovat veškeré archeologické výzkumy, ale také akce ORNISU a hradu Helfštýn, které spadají pod přerovské muzeum.